MLADÍ POŽÁRNÍCI

Pondělky bych brala optimistické a veselé. Plné elánu pracovního a především životního. To bych ovšem musela aspoň hodinu v noci spát.

Včera jsem byla na chvíli osobně pochatovat s Radimem v hospodě. Vykládal mi takové prazvláštní hřejivé věci, co mi snad nikdo nikdy neříkal a jestli jo, tak jsem je buď nechtěla slyšet, nebo si je nepamatuju. Když jsem přišla po deváté domů, nějak mi vyhládlo, tak že si dám ty kremrole, co mi dones, když se pro mě stavoval. Jenže to by nesměl být doma mladý chemik! Sežral všechno a mě nenechal ani drobeček! V ledničce rovněž vyluxoval zodpovědně.

Tak jsem šla radši spát. Teda - chtěla jsem. A spánek, ten prevít, ne a ne přijít. Když jsem si lehla, hlavou se mi začaly honit podivné myšlenky a do toho mi kručelo v žaludku. Po hodině marné snahy mi došlo, že asi neusnu a že hlad je převlečená žízeň, tak jsem si byla aspoň udělat šťávku do půllitru, když už se u nás doma nenašlo ani mlíko na kakao...tak jsem tam seděla u stolu ve své nekuřácké kuchyni v půl druhé v noci, pila šťávku a kouřila mentolku a koukala do blba. Pak jsem to zkusila znovu ale asi jsem nespala, snad jen chvilku nad ránem a to se mi zdálo, že mi nějaký parchant rozbil okno a hodil dovnitř zapálený zmuchlaný hadr a já to hasila pivem! Patrně vzpomínka na pivní víkend nebo možná na tu Radimovu historku ze školky, kdy jeho spolunocležnice Eržika na vedlejším lehátku říkala:

"Heč, já jsem holka a ty kluk a ty nevíš proč!", chvástala se Eržika.

"Vím," bránil se ospale malý Radimek, "sestra mi to říkala!"

"Ale já ti to eště k tomu ukážu!", trumfovala Eržika, "dívej!".

Radimek se líně otočil na lehátku k Eržice, ona se natáhla na záda jak mrtvolka a pravou rukou se postupně plácala do hlavy, prsou, břicha a deklamovala::

"Hlava, tělo, hasič... ,

...a pak se otočila na břicho a píchla se prstem do zadku a pronesla: "Dělo!".