NOSÍM ČERNÝ BREJLE

Ne teda kvůli ochraně své duše, jak Ready Kirken, ale z jiných, zcela prozaických důvodů.

Včera jsem se zúčastnila jedné pracovní narozeninové párty. Nic velkého;-). Akorát že svou postel jsem poctila svou návštěvou v půl druhé ráno. Budík na devátou je sice fajn věc, ale když máte doma spolubydlícího, který si při vstávání v šest ráno pustí na plné pecky japonské vypalovačky, tak do deváté fakt v posteli nevydržíteL Eště čekám, kdy na mě jednou vybalí: "Lidé, bděte!". On je totiž všeho schopný.

Když opustil s třísknutím dveří kvartýr, oddala jsem se sladkému spánku znovu. Jenže čoklová měla od sedmé ráno patrně nějaké moření v bříšku. I když jsem měla zavřené oči, cítila jsem, jak na mě civí. A taky jo. Když jsem se dělala, že spím, kvíkala mi do ucha a pak mě rovnou začala to ucho olizovat. Fuj! Shodila jsem ji z fotelky, ale hbitě se vyhrabala zpátky na druhé straně a tentokrát se zaměřila na nohy. Prevít, ví jak na mě, když mě chce upozornit, že bych měla s ní jít rychle ven. Nebo se stane neštěstí.

Tak jsem se teda vyhrabala z pelechu. Při oblíkání bundy na noční košili jsem letmo zahlédla svůj obraz v zrcadle. No, svůj...nejdřív jsem se ovšem lekla, koho že to mám v kvartýru! Ten týpek měl vlasy jak Albert Einstein a úplně krhavé oči! Ne, žádný zloděj ani násilník mi do bytu nevniknul. Žel Bohu, byla jsem to já. Poznala jsem to podle těch očí. To mi, bestie, dělají, když se málo vyspím. Tak jsem se vyplížila na psí špacír s kapucí na hlavě a slunečníma brýlema. Čoklovou mi málem odnesl vichr, co už v noci začal pěkně dout. V dolince si to hezky špacírovala, ale jak se vyhrabala na vyšší vrstevnici, jeden z poryvů ji fakt nadnesl! Asi se jí to líbilo, páč se tam pak pořád chtěla vracet a já ji mezitím táhla domů.

Doma jsem ze sebe udělala člověka a sháněla se po vizinu. Ale vizin nikde. Našla jsem ale jiný medikament. Taxem jsem ho do očí kápla a čekala na výsledek. Oči zčervenaly ještě víc a navíc mě začaly pěkně žrát! Trochu jsem to vypláchla vodou a koukám na tu sklínku- dva roky prošlé! Himl, ještě že mi to nevypálilo do hlavy dvě díry! Kapky letěly do konťasu a já si nasadila na nos zase černé brýle a hybaj do lékárny na vizin. Paní lékárnice dnes hýřila ochotou. Kdysi se často na zástupy lékůchtivých pojištěnců tvářila jak slepičí prdel, ale dneska tam byli jen dva zákazníci. A to s nářkem a s receptem. Hned jsem poznala, že kšeftů je po zavedení reformy zdravotnictví méně, tak kus je kus a urvem co se dá. Takže paní lékarnice mi vizin vymluvila a místo něj nabídla jiný lék. Lepší. A o dost dražší. Oči je třeba si hýčkat, mrkla na mě. To je fakt, když to říká taková kapacita, uznala jsem a zacálovala tři stovky.

Tak tu sedím. Půlka balení už je v očích a ty vypadají pořád stejně... Spíš možná trošku hůř:-(.

Příště si zas nechám dobře poradit!