JAK SE NA SILVESTRA STÁT ZOMBÍKEM

Včera jsem nebyla moc schopná okomentovat písmem silvestrovské oslavy, páč v jejich následku jsem byla zelená jak niva.

Dneska jsem už dospaná, držím v kupě, kromě zánětu mezižeberního nervu na zádech, který se ozval po novém roce s novou a netušenou silou. BTW: nevíte někdo náhodou, co na to pomáhá?

Silvestr jsem strávila s pár lidma na chatě. Původně jsme tam měli být jen v počtu čtyřech kusů, ale nakonec se nás tam sešlo asi patnáct. Vezli jsme s sebou spoustu žrádla, ale na chajdě jsme povětšinou zjistili, že hlad je fakt jenom mizerná převlečená žízeň, tak se včera ráno mrzký dlabanec lifroval do odpadků. Ledničku chajda postrádá, je to prostě zálesácká bouda, tak to do rána okoralo a salát se tvářil zeleněji než já;-).

Miniaturní chata praskala ve švech. A mě nenapadlo nic lepšího, než přibrat dalšího účastníka silvestrovského veselí, čoklovou. Nejdříve se jí tam líbilo, ale pak tam bylo na její vkus moc lidí, tak jsem ji musela neustále nosit na rukách, páč kvíkala zdatně. Měli jsme taky spoustu muziky v notebooku a kytaru, pejsek se z toho rozechvěl a musel být zabalen do několika vrstev hader, aby k němu ten rachot nepronikl. Naopak půlnoční petardy absolvoval s přehledem. Patrně už byl trošku nahluchlý;-).

Drinkovalo se zodpovědně. Já jsem se rozhodla pro pivo, jenže ho tam bylo nečekaně málo. Tak jsem musela po zbytek večera, nebo spíš rána, vzít zavděk portským. Nic velkého omamného mě z toho nepotkalo, páč se alkohol vyháněl čímsi, co by se při velké dávce fantazie dalo nazvat tancem. Ovšem ráno při pohledu do zrcadla jsem zjistila, že pivo zapůsobilo jako rozrušovač zubní skloviny, do níž se pak vcuclo to portské. Hrůza! Zelený obličej a temné zuby! Do naší ulice se stěhovala zombice! Když jsme z chaty odjížděli, kdosi vedle mě na sedadlo položil igelitový pytel s odpadkama.

"Vezu mrtvolky!", jásal řidič, "jedna je nemrtvá!".

Bylo to výstižné... a to mě aspoň nebolely ty záda. 

Tak abych v tom nebyla sama, další člověk, myslím Charie mu říkali, se postaral o obecný rozruch. Při půlnoci, řádně posilněn alkoholem a patrně v nějakém bdělém kómatu vyrazil naboso v tričku s krátkým rukávem z horské chaty do civilizace. Naštěstí jeho odchod zaznamenal jeho kamarád a vydal se ho hledat. Našel ho asi po čtyřech kilometrech, podivně svěžího. Měl štěsti, že na silvestra napad čerstvý sníh a nebylo zapotřebí zkušeného stopaře, aby bylo možné sledovat stopy jeho plochých nohou:-). Příležitostně se ho zeptám, zda není jogín.

I když jogíni asi nemívají ploché nohy;-).