DO GALA!

V sobotu se v našem městě koná rybářský ples. Nějak mám chuť si jít zaplesat.

Naposledy jsem byla na plese vloni v listopadu a to si pamatuju, že jsem Zuzi slíbila fotky a pak na to nějak zapomněla. Takže tentokrát, jestli tam teda pudu, fotky budou.

Na Rybářský ples jsem se vydala s Janou před pár lety. Byl to můj první ples v životě! V době, kdy jsem byla vdaná, mě choť nikam samou nepustil a on nikam jít nechtěl, páč jsem ho nedonutila tančit ani na vlastní svatbě, natož aby se ztrapňoval na nějakém plese.

Moc se mi na ples tichých bláznů nechtělo, ale Jana mě přemluvila.

"Bude to skvělé!", dula mi do hlavy.

Neměla jsem šaty, boty, kabelku, nic. Tak nějak jsem nepředpokládala, že bych si někdy dala repete, takže jsem si ani nic nekupovala a bálové věci si vypůjčila. Od Jany blankytně modré saténové šaty. Nádhera! Akorát jsem teda musela zapošít příliš dlouhá ramínka a model porůznu sestehovat páru sichrhajckam, páč mi ta plesová róba byla nepatrně velká a mohla by se mi nevhodně sesmeknout;-). Hodná kolegyně z práce mi půjčila stříbrné plné střevíčky, fungl nové. Kabelku jsem měla taky od Jany. Vlasy jsem měla vyčesané jak princezna a upevněné stříbrnou sponou. Ta jediná byla moje. Při přípravách jsme si ťukaly červeným vínem, ať nám zrůžoví líce a máme jistý krok. Jestli znáte to, jak dlouho trvá ženským jakákoliv příprava, jistě vás nepřekvapí, že toho červeného bylo pro začátek dost a líce spíše zčervenaly než zrůžověly a krok přešel do méně jisté fáze;-).

Boty, co jsem si půjčila, byly asi truhlové, páč na tanečním parketu se mi na nich rozjížděly nohy a tak jsem si zase po čase nacvičila provaz;-). Kolemtančící se domnívali, že to dělám schválně, tak kolem mě utvořili kroužek, houpali se do rytmu, podupávali nohama a tleskali. Když se mi podařilo ze semknutého kruhu vyklouznout, ještě na zádech jsem dlouho cítila obdivné pohledy. Uprchla jsem na WC, kde jsem si z nohou servala příšerné střevíce a po zbytek plesu chodila radši bosky... Vlasy se mi divokým tancem uvolnily a sponu jsem kdesi potratila... Jedna sichrhajcka se mi zapíchla kousek od zadku a bylo to štěstí, že při provazu nejdu úplně na zem;-).

Jana měla pravdu. Bylo to fakt skvělé:-(.

Vedle mě u stolu seděl můj tehdejší šéf, kterého jsem nemohla vystát ani v práci a občas mě chodil oblažovat svým smrdutým dechem a poníženě škemrat o tanec. Boty, co jsem si půjčila od kolegyně, jsem jí musela zaplatit, páč vypadaly, jak by v nich kopal někdo za Baník. A druhý den jsem měla vážné problémy vstanout z postele a poskládat dokupy své chrastící tělo.

Tak ze bych si to zopákla?