Hledala jsem dneska Markýzu. Ne tu na balkón. Ale čoklovou. To je jedno z jejích urozených jmen;-). Zoufale. Čoklová zmizela. Kam mohla zmizet v mém miniaturním bytě? Prolezla jsem všechny dva pokoje;-), kuchyň, záchod i s koupelnou, žádný kout nezůstal ušetřen a ona nikde. Volám, lákám na salámek... pára nad hrncem je proti čoklové navoněný frajer;-).
Přemýšlím... byla jsem kouřit! Venku! Co když se protáhla a prchla? Někdo ji chytil! Zranil! Ukrad! A co požírači psů? V duchu jsem lkala - vždyť není ani mezi dva chleby! Kočičák škvarků! Srdce se mi rozbušilo a šly po mě smrtelné poty... vyběhla jsem ven, volám její urozené jméno, ale kdeže... po Markýze ani vidu, ani slechu. Jak jsem tam tak stála s kolečkem salámu a tvář jsem měla rozmazanou (páč se mi - světe div se! vyronila nějaká ta slza), přiběhla jen na kost vychrtlá toulavá kočka a přihopsal kos... kočce jsem dala ten salám, aby se nevrhla na zpěvného ptáka a se slzama v očích se odebrala domů...
Doma jsem se rozbrečela úplně... tak mě to vzalo, že jsem se dala do žehlení, páč dělání smutky zahání... byla toho kupa, když jsem dožehlila, nesu to do skříně, odsunu dveře... a v tu ránu cosi prosvištělo kolem mě! Černá chlupatá koule! Odskočila jsem od skříně, vyžehlené prádlo šváclo na zem, tak můžu žehlit znovu ;-(Krve by se ve mě v tu chvíli nedořezal! Až po pěti vteřinách děsu jsem si uvědomila, že je to obrečená čoklová! A vesele kroutí ocáskem, jako by se nic nestalo, dokonalý obrázek šťasného pejska....
No, ani na prdel jsem jí nedala. Páč radost z toho, že je na světě, převážila i nad tím, že zmařila výsledek mé půlhodinové práce a navíc, jak jsem zjistila, si ustlala na mém oblíbeném tričku a páč tam byla zavřená hodně dlouho, tak tam návdavkem vytrousila i bóbika...
Žádné komentáře:
Okomentovat