Dneska jsem vstávala záhy. Potřebovala jsem zrealizovat jeden transkontinentální hovor přes skajp, leč spojení se nezdařilo, tak jsem vstávala zbytečně... a běžte si schrupnout po ranním kafi... byla bych do toho kopla. No co už, provedla jsem aspoň ranní kolečko kolem baráku se psem.
V osm jsme vyrazili s Dejvem k nástupnímu místu pro odjezd na ten lyžák. Chtěl jít sám, ale nevím, jak by to asi tak zvládl, lyže bez obalu, tyčky, lyžařské boty, mega taška a ještě batoh. Chytrýsek...
Tak jsme popadli výstroj a výzbroj a vyrazili. S několika přestávkama na oddech jsme se táhli ranním šerem k onomu místu. No, jak jsem to tam viděla, nejradši bych se neviděla... na nástupišti nastoupení frajeři, každý snowboard, v tašce jistě vymakané snowboardové oblečení a my dva tam jako chudí příbuzní... ovšem přátelé, to se hned pozná, kdo se sportu věnuje a kdo na to kalí :-). Dejv jede ve sportovních šusťákách, pěkně otřískané rosignoly, zimní obuv ... oni hoši, kouříce marlbora, debatujou v džínách a pariskách... prdel teda je, že Dejv sportovec není. Ani tělem natož pak duší...
Tak jsme tam postávali na čerstvém povětří jako dvě holé dásně... Dejvovi je jakési vybavení fuck, stejně na žádný lyžák nechtěl. Ovšem bylo vidět, že to své vybavení uvidí přece jen radši, než mě. Chtěla jsem se s ním mateřsky rozloučit, ale divně na mě koukl a řekl, že už bych teda mohla jít... tak jsem šla. Nechala jsem ho tam napospas osudu a vydala se vstříc novým dobrodružstvím...
Jo, bude to nevšední týden. Ovšem, nakolik dobrodružným se ukáže být, to se teprv ukáže!
Žádné komentáře:
Okomentovat