Poslední komentář nějakého člověka, co si říká Jarda, který mě potenciálně řadí do skupiny singles (s velmi nelichotivým názvem), mě donutil k zamyšlení. Článek, na který odkazuje, jsem si přečetla a něco bych k tomu ráda napsala:
Proč sem vlastně píšu? Nejspíš se odreagovat a možná někoho pobavit, někdy se vypsat z toho, když je mi smutno. Jak vidím, někoho jsem i přinutila k jiným zamyšlením... holt, není na světě člověk ten, co by se zalíbil, neřku- li zavděčil, lidem všem. Každý má právo na svůj názor a já ho nikomu neberu, chraň Bůh se tady o něčem s někým hádat.
Neskonalá výhoda tohoto blogu je v jakési anonymitě, která dává člověku možnost občas udělat ze sebe něco, co není. Tím nechci říct, že bych si některé příběhy, co tu píšu, vymýšlela. Všechny jsou in natura, zažité a prožité. Možná můj styl někoho uráží, potom doporučuju, ať sem nechodí. Blog není psán s tímto úmyslem, ale nejsem spisovatel a ani to netvrdím, a tak připouštím, že můj výtvor je místy neobratný a neumělý;-). Nebo další možnost je, že někteří lidé tomu, co píšu, nerozumí.
Nebudu psát, kdo jsem, protože na tom vůbec nezáleží. Ale až budu mít ty zazobané pracháče, tak to bude poznat;-). Na blogování se vykašlu.
A už vůbec nebude čas ptát se, kdo je kdo, páč si budu užívat konečně ty mergle;-).
Ten článek o singles jsem jen tak prolétla, neměla jsem na to přečíst to celé. Už jen to \"zmrdice\" - co je to za nenávistný hnus? Na pana Jardu se vykašli.
OdpovědětVymazat