VALENTÝN

LASKÁM TI Z LÁSKY NA ČELE VRÁSKY.

A MÁM TĚ STEJNĚ RÁD, JAKO KDYŽ JSEM BÝVAL MLÁD.

VALENTÝN JE MŮJ SVĚDEK...

 

Tak na tohle jsem narazila dneska na netu. No, není to krása? Když mi tohle bude nějaký staroušek cukroušek psát na konci mé životní dráhy, budu konečně šťastná;-)

 

Takže máme Valentýna! Svátek zamilovaných! Bilance: jedna sms s přáníčkem a květinový dar od neznámého ctitele! No fakt...

 

Vzala jsem si dovolenou, páč jsem měla neokladné záležitosti (příjemné a taky užitečné;-) k vyřizování po ránu a pak se mi už do práce nechtělo. Jezdím si takhle s vozíkem po supermarketu, když mi zvoní mobil, neznámé číslo (které většinou neberu, ale tentokrát jsem udělala výjimku;-).

A prý že: "Tady je květinový salón! Máme pro vás nějakou zásilku!"

Tak jsem si myslela, že si ze mě někdo hezky vystřelil, ale chlápek mi přísahal, že tam fakt něco pro mě mají. A páč jsem nebyla zrovna doma k zastižení, tak ať se stavím do toho salónu. Vyrazila jsem hbitým krokem, abych co nejrychleji poodhalila roušku tajemství. 

 

Rozrazím vítězoslavně dveře salónu a hasím si to k pultu, plno lidí kolem a ptám se na ten prezent. Tak prodavači se začali smát teda nevím čemu, páč vedoucí vylezl ze zázemí prodejny, taky strašně vysmátý a dokulil mi tam obrovský koš s naaranžovanýma různýma kytkama. Fakt krásný. Zůstala jsem teda docela paf... tak se ptám, odkoho že to je. A že oni neví, ale mám tam vizitku! Tak šátrám po vizitce, pěkně na nějaké špejli přicvaknutá malinkatým kolíčkem s beruškou maličká růžová obálečka a v ní lísteček: KRÁSNÉHO VALENTÝNA! Tak asi tomu se smáli... Tajemství hradu v Karpatech... A zas jsme tam, kde jsme byli. Říkám, že tam jméno není. Vedoucí na to: "Jména nesdělujeme, stejně ho nevíme. A i kdybychom věděli, tak bychom neřekli." Hm.

 

Tak jsem sbalila tu nádheru a odklopýtala s ní domů. Košík jsem postavila na stolek v obýváku, ty kytky provoněly celý byt. Kochám se. Kytky jsou fakt krásné, kdosi mi udělal radost velikou, jen prostě absolutně netuším, kdo to byl...