středa 21. února 2007

JAK DOPADAJÍ PLÁNY

Dobrá zpráva je, že žádná choroba mě ani tentokrát nedostihla. Ještě jsem to dneska posichrovala jednou večerní domácí medicínou a choroba v tahu:-).

 

Ta špatná je, že mi zase cosi nevyšlo. Měla jsem na dnešek dva plány. Rozmýšlela jsem, který upřednostnit. Kdo vybírá, přebere, nebo taky, v přeneseném slova smyslu, vyserem se na západ, a hovno přijde od východu. Čili jsem se vykašlala na ten jeden plán, který mi přišel v danou chvíli méně zajímavý (to byl ten západní :-) a za chvíli bylo nad slunce jasné, že z neznámých, leč patrně fatálních příčin, padá plán číslo dvě... ne, že by mě to nějak rozhodilo, já s takovýma alternativama samozřejmě počítám, páč, když to tady pročítám, tak v poslední době to není o ničem jiném, než o plánech, co šly do kopru...

 

Ale už jsem se s tím smířila. Abych si přivodila alespoň nějaký libovější zážitek po docela náročném pracovním dnu, tak jsem jako náhradní řešení zvolila transport čoklové na čerstvý vzduch venkova, k našim, páč jsem si uvědomila, že v následujících dvou dnech se budu doma zdržovat jen minimálně, čímž by její psí dušička nesporně utrpěla a to jsem jí nechtěla způsobit. Tam šla zvesela, čekala ji tam totiž psí smečka v počtu dvou jedinců, no a naši, nachystaní vždycky s nějakým pamlskem. Když jsem odcházela domů, tak už tak veselá nebyla, vyla jak utržená ze řetězu, tak jsem ji musela vsadit tátovi do náruče, aby ji uchlácholil, sebrat batoh, čepici a bundu a po anglicku se vypařit... Horší, jak s malým děckem.

 

No a na zítřek už tedy neplánuju radši nic. Vyjma tedy pracovních aktivit, které samozřejmě bez řádného plánu a organizace dopadají bídně. Možná zajedu do školy pro nějaké chytré knížky, které mi byly doporučeny k závěrečné práci. Knihy jsou to, jak jsem zjistila, velmi vzácné a tudíž téměř nesehnatelné. Ani jeden z víkendových dnů, strávených hledáním na netu, nepřinesl kýžený výsledek a ve finále mi napsali z nakladatelství, že jsou to už staré exempláře a asi je nikde neseženu, krom jedné knihovny v republice! Taková vychytávka. Než se vyřídí meziknihovní výpůjčka, mám i po závěrečných zkouškách. Jednu z těch knížek snad má doktůrek na fakultě, tak pokud budu mít štěstí, snad se mi podaří ji z něj na pár dní vymámit.

 

Noc je ještě mladá a já se jdu místo do víru vášní ponořit do hospodářské administrativy a formální úpravy obchodních, úředních a taky soukromých dopisů. Ne, že by se mi do toho příliš chtělo, ale chystám si na toto téma přednášku a není od věci být připraven. A taky... ať to tady tak neprzním ;-).

1 komentář:

  1. vždycky naší kočku Dupynožku z pražského bytu se zahrádkou na venkov k rodičům do domečku se zahrádkou, třema kočkami a psem - tam se tedy nenudí, běhá se psem po zahradě a ten ji občas chytí za krk nebo za ucho a vleče ji domů (nutno podotknout, že jsou oba stejně velcí), je tam šťastná, pak tady v Praze se nudí a děsně vyvádí, skáče přes nábytek, šplhá do výšek a vůbec tropí hlouposti, zatímco já se snažím dopracovat věci do práce.... ale mít zvíře je stejně skvělá věc!

    OdpovědětVymazat