Pátek byl nevšední. A dost dobrý.
Čtyři hodiny práce a pak s PanTérem posezení v nedaleké knajpě. Páč jsem od rána nic nejedla a začaly mě obcházet z nevyspání a hladu mrákoty, objednala jsem si nějaký ten oběd. Mezitím přišli k sousednímu stolu dva chlapi, jeden z nich vytáhl čibuka jak ruku somálského dítěte, vypůjčil si zapalovač a rozbafal se...neomalenec. Bafal celou dobu, co jsme tam seděli, takže já jsem v mlžném oparu hledala na talíři kuřecí kousky na kari a PanTérovi slzely oči...
Měla jsem jet na nějakou oslavu narozenin kolegyně z práce, ale to jsem musela zrušit. Při pouhé představě cestování tam a zpátky, včetně minimálně tříhodinového pobytu na oslavě samé, mi to vycházelo, že bych se domů dostala nejdřív kolem deváté večer a to se mi jevilo jako hodně dramatické, vzhledem k radovánkám, které jsem měla za sebou. Tak jsem zvolila cestu domů a nejlépe do postele. Fakt jsem to nevydržela a musela si jít na dvě hodky zdřímnout. To se později s příchodem večera ukázalo být výhodou, páč jsme s PanTérem našlápli na návštěvu k Janě. Jestli platí, že smích je koření života, pak jsme ho teda okořenili hezky do foroty. PanTér je skvostný vypravěč a jestli si historky, kterýma nás bavil, nevymyslel, tak pak by to stálo za knižní vydání, nebo minimálně blog ;-). Tak jsme se při líčení jeho zážitků lámali smíchem, něco k tomu vypili no a Jana se začala skládat únavou, páč nebyla tak chytrá jako já a nešla si přes den dáchnout. Sbalili jsme tedy s PanTérem zbytky pití a přesunuli se z bodu A do bodu B.
K tomu jsme využili služeb taxíkáře, který byl od pohledu podivný. Nejdřív nás nechtěl moc vzít, že máme otevřenou flašku piva, i když v ní měl PanTér vražený místo špuntu prst a strachoval se, jestli ho vůbec ještě vytáhne. No tak jsme taxikáře ukecali a naskočili jsme. Cestou nesrozumitelně blábolil a vedl divné řeči. Připadal mi jak nakalený, PanTér to viděl v jasnějších barvách a rovnou položil přímou otázku: „Ty seš zhulenej, ne?". Tak prý ne. To nás uklidnil. Za odměnu to na rovném úseku ve městě rozpálil asi tak stodvacítkou, po rovném úseku přišly zatáčky a sjezdy, se kterýma se vůbec nebabral a pěkně sekal jednu zatáčku za druhou. Nevím, jak kdo, ale já jsem se obávala, že místo vylitého piva budou v autě lítat jiné tekutiny a emulze. Fakt jsem děkovala, když jsme přistáli na určeném místě. Navíc bych řekla, že nás natáh na taxe, ale v tu chvíli mi to bylo fuk, páč jsme byli rádi, že jsme z té popelnice vypadli.
V bodě B jsme otevřeli ještě flašku vína, PanTér si vzpomněl ještě na další události a komentáře, ale já už se nemohla ani smát, tak jsme ve čtyři ráno pěkně zalehli do zákrytu a šli spát. Předtím jsme stačili ještě jakýmsi záhadným způsobem téměř rozložit postel, páč z ní začaly s rachotem vypadávat nějaké šprušle, co drží matrace, tak to vypadalo, že ráno budem spát na zemi. Sousedi museli být být nad ránem vděčni za takové nájemníky :-).
Takže dneska funguju docela dobře, spala jsem asi 4 hodiny, což není moc, ale dá se s tím vydržet. Už mi volala Hana, že se dnes koná nějaká orient dance parade, ať dondu, leč dneska budu radši sedět doma. Mám tu totiž čoklovou, pro kterou jsem si dneska dojela. Nechce se ode mne hnout, tak ji tady přece samou nenechám!
Žádné komentáře:
Okomentovat