Dostala jsem zajímavou pracovní nabídku. Teda, aspoň to na první pohled tak vypadalo.
Protože už delší dobu si pohrávám s myšlenkou, že možná nastal čas zvednout kotvy a změnit v životě docela všechno, rozhodla jsem se minimálně si vyslechnout bližší podmínky a požadavky této lukrativní nabídky.
Dnes nastal den D, den schůzky.
Věděla jsem o její důležitosti pro mě, proto jsem se na ni zodpovědně připravila a taky změnila pro dnešní den image. Nemyslím si, že by mi temné upjaté kostýmy nějak slušely, ale přišlo to tak náhle a já neměla čas někde shánět něco, co by bylo elegantní a ještě bych se v tom dobře cítila. Takže jsem vyhrabala kostým od promoce (trochu, pravda, upnutý, tak jsem čekala, při kterém nadechnutí uletí knoflík na saku), načesala vlasy, decentní mejkap, kozačky na vražedných podpatcích a šlo se.
Doklopýtala jsem před podnik, kde netrpělivě čekal lovec mozků. Ten se tedy na schůzku zjevně moc nepřipravoval... měl džíny, nějakou mikinu a péřovou bundu.. tak jsem si pomyslela, že jsem se nemusela taky tak čechrat... no co už. Sedli jsme, on si, jako ve správné putyce, podepřel levou rukou hlavu, koukal na mě a začal povídat, co ta práce obnáší, co potřebují ve firmě...pak si ruku vyměnil za pravou a vyptával se mě, co nabízím já, co si představuju, čeho jsem ochotná se vzdát a co naopak neoželím.. prostě takové ty běžné dotazy, v nekonvenčním prostředí ovšem.
Na všechno jsem odpověděla, myslím, způsobem hodným adeptky na tento post. Lovec pokyvoval hlavou a zadumaně hleděl... přemýšlel. No, začala jsem získávat zajímavý, nepříliš dobrý pocit... náhle jsem zaregistrovala, že se mě lovec ptá, kolik že mám let, kolik mám dětí, zda jsem vdaná... to mi seplo něco v mozku, že nám na kurzech vtloukali do hlavy, že tyhle otázky na pohovor rozhodně nepatří... tak jsem se ohradila, že na tyhle otázky nemusím odpovídat...
Lovec přešel do útoku. Jako člověk pohybující se v realitách vlastní vilu jako hrad s rybníkem, ve kterém chová víc jak dvě stě ryb! A rád by mi je ukázal, můžem si i zarybařit...taková nabídka, co říkáte? Zůstala jsem v šoku... tak já doma studuju chytré knížky, nacvičuju asertivitu, nonverbální signály, abych k němu nevyslala nějaký nevhodný... a on mi přijde s rybařením! Jak z toho ven? Chlap se mi pranic nelíbil a už ani ta práce... zachovala jsem dekórum. S díky a s kyselým úsměvem jsem odmítla. Ještě vnucoval kulečník v jeho vile, to jsem si dokázala živě představit, tak jsem poděkovala za čas mi věnovaný a se mnou strávený a odebrala se kajícně zpět na své stávající pracoviště...
Někde psali, že tenhle rok bude rok změn a zajímavých událostí. Asi už to začíná. Vloni všechno stagnovalo. Letos byl už ve hře ženich a teď job a návdavkem s majitelem...a to máme únor! Jsem zvědavá, co přijde dál!
Žádné komentáře:
Okomentovat