ŽENICH K POHLEDÁNÍ

Nečekaně se mi ozvala Markéta. Moje kamarádka, kterou jsem dlouho neviděla, jen si občas písnem nebo zavoláme. Kdybych věděla, co za překvápko mi přichystala, radši bych zůstala u toho psaní a telefonátů... ona totiž nějakým záhadným způsobem dospěla k názoru, že můj život bez parnera je zoufalý, postrádá smysl a řád a v současnosti už mé zoufalství v honbě za životním partnerem dostoupilo nejvyššího vrcholu... proto se rozhodla oblažit mě nějakým tím ženichem.

 

Když mi telefonovala, že pro mě přijede a je velká akce, vůbec jsem nevěděla, o co jde. Když jsme si dávaly v kavárně druhý drink, sebrala odvahu a nastínila mi, že pro mě má zajímavou nabídku. Kamarád jejího kamaráda je prý výborná partie, má barák, firmu, vozový park... a hledá ženušku. Úplně jsem se lekla! Takové Vocílky, to mám zrovna ráda jak osinu někde...  Pranic se mi to nelíbilo, protože někoho hledat, hledám sama a nepotřebuju k tomu sňatkového agenta... ale protože Markéta se smála, tak jsem si vzpoměla na její smysl pro humor a tak nějak jsem to považovala za výborný vtip.

 

Ovšem smích mě přešel, když zaduněly kroky a my zvedly hlavy od stolu a oni tam nějací dva kořeni stáli... Při prvním letmém ohledání jsem se chtěla zvednout a okamžitě opustit místnost. Oba měli vodnatý pohled, a ten, co byl údajně skvělá partie pro mě, navíc vypadal celkově nezdravě a tak trochu jako Bohouš z Kurva hoši guttentag (ale měl šusťáky Fila a mikinu Umbro... akorát ta rádiovka na hlavě mu chyběla) a mluvil ještě hůř... jestli někdo četl Slovácko sa súdí nebo nesúdí od Galušky, tak asi takhle chlapec konverzoval. Poctivý zemitý vesničan. Živnostník. Nikoliv Bohouš, nýbrž Marcel... Kde na to ta Markéta přišla proboha? Tenhle pro mě? To snad měla být odplata za nějaký dávno zapomenutý dobrý skutek......A nejhorší bylo, že já jsem mu do oka padla... od chvíle, co přišli, ze mě nespustil zrak, pořád se na mě uculoval, pomrkával a pronášel rádoby vtipné poznámky, kterým ale nikdo z nás nerozuměl... šly po mě smrtelné poty... ale jsem člověk zdvořilý, tak jsem šla kout zaječí plány na toaletu a taky rozdýchat toto dostaveníčko.

 

A tu máš čerte kropáč! Když jsem se vrátila, na mojí exkluzívní bílé kabelce Pacco Rabanne, se skvělo rtěnkou nakreslené křivé srdce! Změřila jsem si společnost vražedným pohledem a ptám se, kdo to udělal. Tak prý Marcel! Uculoval se na mě, jako by to byla ta nejlepší věc na světě! A udělal to pro mě! Heč! Srdíčko! Jenže ten idiot neví, že rtěnky mají takové pigmenty, které okamžitě přilnou k povrchu jinému, než je ret a NIČÍM nejdou odstranit! A taky že jo... vtrhla jsem s taškou znovu na WC, toaleťákem to nešlo, tekuté mýdlo to jen rozmazalo, tak jsem si skákla od obsluhy půjčit jar a trochu to vyčistila... ale je tam to srdce pořád vidět... strašně mě to naštvalo.

A ze ženitby nebude nic!;-)

Marčelo dostal vynadáno, že je buran a jak si vůbec dovoluje něco takového, taky jsem mu řekla, že jestli to srdce nepude dolů, tak mi to zacáluje. Tvářil se zkroušeně, taky nesměle blekotal omluvy, pak to všechno odkýval, já si vzala na toho umělce telefon, kdyby mělo dojít na má slova, popadla tašku a kabát, otočila se na podpatku a opustila lokál. Markétu jsem tam za trest nechala s ním a kámošem, když se jí tak líbil, tak ať si ho vezme sama ;-)

 

A volám: JSEM SPOKOJENÁ A ŠŤASTNÁ!!

 

Kristova noho, ještě jednou mi někdo s něčím takovým přijde a přísahám, že začnu dělat do tulipánů!