Kámoš pandrlák je zpátky.... stýskalo se mi... ňáko se mi ty seriózní obrázky nepozdávaly k tomu, co tady píšu...
Byla jsem teda včera ve škole pro starší a pokročilé... tam jsem zjistila, že naše třída se čím dál tím více podobá té z filmu Marečku, podejte mi pero!, akorát že Hliník se neodstěhoval do Humpolce, ale prostě rupnul a byl nucen studia zanechat. To, že jsme lvové a bijem o mříže, víme všichni, páč se děsně těšíme, až tato forma zábavy někdy v květnu skončí .. doufejme, že úspěšným složením jakési závěrečné zkoušky. O mříže dotlučeme a pak budou bouchat jenom špunty;-).
Měla jsem se sejít po škole se Silvou, jenže na ni skáknul chřipkový bacil, tak přesto, že mě zvala, ať dondu aspoň na čajík, s díky jsem pozvání odmítla a radši se vydala jinými směry. Prolezla jsem kšefty, maje v peněžence jedinou bankovku a to oranžovou (po zkušenostech z minula, kdy se mi podařilo doslova za nic utratit skoro tisícovku). S dvoustovkou se moc zázraků nenadělá, tak jsem si řekla, že se v těch krámech aspoň trochu ohřeju, páč venkovní teplota začala klesat. Získala jsem dokonalý přehled o posledních módních trendech včetně cenových relací, vím, kde se dá sehnat libový bůček, kvalitní kožené boty za půl tácku a různé jiné prakticky využitelné věci. Zájezd do velkoměsta se každopádně vyplatil;-).
Dneska to vypadá na domácí žvýkání;-). Ač je venku super počásko, které by stálo pomalu za výlet do přírody plné pučících pupenů! Ovšem, jak na potvoru tu mám nějaké docela nemilé povinnosti, které nesnesou odkladu, takže výlet budu muset odložit ad acta;-).
Půjdu si uchystat nějaký lehounký sobotní oběd. Opět jsem ráno na nákupech překvapivě uvalila něco přes půl tácku a donesla si domů jednu prachbídnou tašku s nákupem. Kde to žiju? Mám obavu, že za chvilku nebudu stačit s tímhle tempem ani vydělávat...
Žádné komentáře:
Okomentovat