NÁSTRAHY MLADÉHO CHEMIKA

Čoklová spala dneska v pokoji u Dejva.

Samozřejmě. Ráno rozrazím dveře - a na koberci loužička! Dostala na prdel a Dejv příkaz, že po příchodu ze školy ten koberec vydrbe vanišem.

Přišel ze školy, vyfasoval vaniš a jal se tébich drhnout kartáčkem na ruce. Jiný doma nemáme. Koukala jsem mu přes rameno, jak mu to jde a tázala jsem se na původ malých hnědých flíčků, co byly v místech, kde byla loužička, trochu rozpité. Tak prý že neví, co to může být.

A drhnul.  

Za chvíli vyletěl z pokoje i s kýblem, velkou rychlostí nabral směr koupelna, tam vodu vylil a pílil s novou várkou zpátky. To se mi nezdálo... jdu za ním a na místě, kde byla malá uschlá loužička, byl obrovský červenohnědý flek, který velkou rychlostí směřuje do obýváku!

"Co to sakra je?", láteřím a vzteky se mi láme hlas.

"Nevím, co to je, neřvi!" sklání se nad tébichem a drhne. Je to čím dál tím horší.

Zkoumám kýbl. Cosi po něm teče... cosi, co je navrchu hnědý krystal a nechává to za sebou fialovou stopu. Hypermangan! Rozsvítilo se mi. Nás mladý chemik onehdá přišel z praxe a hlásil mi zásadní informaci, že v hypermanganu se máčejí plesnivé nohy:-). Zapomněl mi říct, že si někde trošku obstaral a patrně s ním prováděl nějaké pokusy. Doma. 

Tak. Vaniš v prdeli, tébich rovněž. Já na infarkt. Sdělila jsem Dejvovi, že bude kupovat nový tébich. Tak prý ne, že mám koupit eště pár vanišů a to pude!

To pude! Ale do popelnice před barákem! A na vánoce má s dárkama šlus. 

BTW: a teď přišel s tím, že ten obludný flek určitě sleze, když to vyčistíme syrovátkou... Ani todle nepude... při vzpomínce co dokázalo po vylité školní mlíko po uschnutí se určitě nechci ve svém kvartýře ještě pozvracet:-(.