Digitální fotoaparát jsem dostala darem na loňské narozeniny. Dárce se pýřil, když mi předával značkový kousek, významně se uculoval při dotazu na cenu a absolutně vyloučil možnost jakékoliv závady, takže nepřiložil záručák.
Fotila jsem s ním den. Pak zablikal a dofotil. Pídila jsem se po záručáku, ale marně. Vyměnila jsem baterky a kartu. Ani si neškrt:-(. Že se nemá hledět darovanému koňovi na zuby, vim, tak jsem ho uložila hezky do šuplíku a fotím klasickou konikou.
To, že nefotím zas tak často, je zřejmé z toho, že jsem se teprve včera dokopala k tomu, dát vyvolat film z letní dovolené. Ještě jsem na něm dofocovala průběžně pár domácích foteček a těšila jsem se především na senzační záběry z chorvatského letoviska.
Takže z této špedice vyšly bezkonkurenčně nejlíp fotky čoklové, která se ukázala být maximálně fotogenickým tvorem. Čoklová na fotelce, čoklová v rouše kocouřím na mém rameni, vyceněná čoklová zívající, čoklová stokrát jinak. Pokaždé lehká, stravitelná a málo kalorická;-).
Ovšem pak ten zbytek... Můj spálený zadek. Můj spálený předek:-). Pak já v příliš malých plavkách s místní kopií Paroubka, hrdě mě držícím kolem ramen (mě hned bylo divné, že se za mnou potom tak hnal do mořských vln a chtěl na mě šahat, až jsem mu musela jednu výchovnou kopnout mezi nohy:-).
Na další fotky koukám už úplně zaraženě... Vždycky se mi zdálo, že Ejmy je hubená ženská, co nemá daleko do radiátoru. Takže ne. Na fotce, co se cpe před apartánem stejky, vypadá jak velryba. A pár snímků našeho dámského tria, na kterých je znát, že jsme ze země třetího světa, kde není co jíst, nepřijely:-).
Je třeba to brát z té lepší stránky. Příští rok nás čeká velké zdražování, ale my máme z čeho brát. Takže až budou ti hubení studení, na nás ta hubenost teprv přijde:-).
Vzpomínám, jak jsem doma kdysi objevil ve foťáku tři roky nevyvolaný film. Po konzultaci ve fotolabu jsme však usoudili že již nemá smysl takto uleželý film vyvolávat...
OdpovědětVymazat