TEST NEZDOLNOSTI ORGANISMU

Furt se něco děje.

Už nějaký ten měsíc pro mě platilo pozvání od kamarádů rockerů na Masters of rock do Zlína. Na pozvání jsem kdysi laxně kývla, počítajíc s tím, že na to zapomenou. Jenže nezapomněli.

Průběžně se mi ozývali a já začala koumat, jaxe z toho vyvléct. Vzpomněla jsem si na svou panickou hrůzu z velkých prostorů a velkého množství lidí, co mě párkrát za život hezky potrápila, prý jen jako následek dlouhodobé stresové zátěže. Vzpomněla jsem si, jaxem kdysi prchala z koncertu Horkýže slíže, který byl v pitomé sokolovně někde na vesnici, ale nebylo tam přes dým a kouřové efekty vidět a nedalo se tam ani dýchat... srdce si prostě z trucu, páč se mu tam nelíbilo, dvakrát mocně bouchlo mimo obvyklý rytmus, já nemohla dýchat a uz jsem věděla, že tam umřu... Nezvratná jistota! Jenže neumřela jsem. Nějak jsem vyběhla ven a kdosi mě uklidňoval a pak už to bylo lepší... no tak na tohle jsem si vzpomněla při pomyšlení na ten koncert, který mě včera čekal.

Kdo sa bojí, sere v síni! Nastal čas podívat se fóbiím do očí a zjistit, jak na tom jsem. 

"Běžte naproti svým fóbiím," kdysi mi říkala psycholožka. A já tedy včera konečně vykročila.

Že je dobrý přístup jít se vztyčenou hlavou vstříc potenciálnímu nebezpečí a ne se krčit v mdlobách s papírovým sáčkem na podporu dýchání pod postelí, mě přesvědčil fakt, že žádná fóbie mě včera nedostihla. Skvělá muzika, skvělé pivo, zábavná společnost... a hodně únikových cest ehm;-).

Rockové koncerty jsou kult. Je tam spousta lidí, spousta řevu, spousta společensky unavených. Ukázalo se, že je výhodou mít tancem vypracované tělo. Líp se vám uhýbá, když vedle vás háže současně několik lidí tyčku:-).