ZAČÍNÁ PLESOVÁ SEZÓNA

Že je to brzo? U nás je všechno možné.

Zítra jdu na ples. Dlouho jsem se tomu bránila, ale nakonec jsem se rozhodla, že půjdu. Váhala jsem mezi plesem, srazem ze základky po nevímkolika letech a ještě jinýma alternativama, aby nakonec vyhrál ples. Docela drahá sranda - a to jsem ještě ani nenašlápla na taneční parket:-).

Když jsem začala koketovat s myšlenkou, že půjdu plesat, první mě napadlo vypadat originálně a neotřele.

Zanořila jsem se do hloubi almary a s nadějí jsem vytáhla rozevlátý rusalčí úbor, co jsem svého času koupila ve frcu a o němž se Jana vyjádřila, že jde nejspíš o noční košilku, řádně průsvitnou až průhlednou. Já si plánovala, že si ušiju tón v tónu pod to nějakou jupku:-). Leč, sliby se slibujou, blázni se radujou. Nekoupila jsem ani látku, natož abych do toho píchla jehlou. Jako náhradní řešení se nabízelo vzít si pod tu krajkovou věc černou krajkovou sukni... s nadějí jsem to zkusila... a zamítla. Sukně do gumy mi způsobila pod tím vílím úborem prdel patřící snad pivovarské kobyle. A eště březí:-). Tak co s tím? Stála jsem bezradně nad hromádkou tylu nebo z čeho to je a pak to rezignovaně hodila na dno skříně.

Při dalším zanoření do almary jsem narazila na elastické černé šaty s krátkým rukávem, áčkový střih, střižené pod prsy, což dělá sexy postavu... tak jsem se do nich nasoukala... jenže jaxi v horních partiích se šaty ukázaly být až příliš těsné... páč látka je elastická, ale zároveň stahující, stáhla mě v partiích horních (nikoliv břišních, což bych potřebovala spíš), já nemohla dýchat a z mého horního objemu zbyly s bídou dvě třetiny:-). Tak šaty letěly za zelenýma kolegyněma...

Třetí pokus jsem vzdala.

A dneska jsem vyrazila po krámech koupit nějakou tu plesovou róbu. Výběr poměrně vysoký, ceny rovněž. Od každého modelu minimálně dva kousky... riziko setkání s osobou stejně oděnou vysoké.

"Měli jste hodně kusů tohohle modelu?", ptám se unylé prodavačky.
"Toho? Mno... né, jen čtyři myslím!", uchichtla se a v úsměvu odhalila zlomený řezák. A škytla. Kradmo jsem se na ni podívala. Chichotala se pořád. Jen tak... veselá kopa patrně.

Hm. Takže dvoje šaty už jsou pryč, jedny si koupím já a ty poslední rychle slevní, takže taky briskně zmizí... snad se nevydáme všichni na stejný ples... přeju si v duchu a platím u pokladny částku, za kterou bych měla radši Chanel Chance, co nad jeho koupí pořád přemýšlím a ne lunt, co budu mít jednou na sobě. Dilema vyřešeno - alespoň pro tenhle měsíc.

Ještě jsem sháněla střevíčky a kabelku. Chtěla jsem černé boty a černou kabelku. Všude měli buď bílé nebo stříbrné. Sice hezké, ale k těm šatům, co jsem koupila, se fakt moc nehodily... po hodině běhání městem o další tácek lehčí a spokojeně si nesu domů další krámy na jedno použití...

Tak snad bude aspoň ten ples stát za to:-).