STŘELEC JE TVOR SPOLEČENSKÝ

A včera večer se to už vážně nedalo vydržet. Dva večery za sebou s němým přítelem člověka je na mě příliš silné kafe. Brzo bych mohla začít štěkat;-). 

V našem městě si dala rande s devizovým cizozemcem kámoška, neustále hledající manžela, bohatého a krásného. Tento byl podle fotky pouze bohatý. A to kdoví, jestli. Měla se mi ozvat a měla za mnou přijít. Ani se neozvala, ani nepřišla. Čekala jsem doma jak pichlé kolo a když už byla hodina docela pokročilá, poslala jsem jí zprávu (abych jako nerušila telefonátem třeba v nejlepším:-), a ona už byla na cestě domů! No tak to mě docela dožrala.

Hanýsek měl tentokrát čas i naládu a návdavkem virózu. Vyrazili jsme tedy na pivo. Udělali jsme si neplánovanou okružní cestu městem, páč knajpy byly buďto plné fotbalových fandů, nebo zavřené kvůli tomu velkému svátku:-). Vzala jsem si černou mikinu, černou vestu a černou krátkou bundu, takže jsem měla sice tři kapuce na hlavě, ale na zadku ani jednu. Dul ledový vichr, opíral se mi do zad a níž a popoháněl mé kroky směrem k restauračnímu zařízení. Byla jsem neskonale šťastná, když jsme konečně našli v jedné nálevně útočiště.  Jaxem cestou zjistila, manšestráky nemají vysokou výhřevnost a některé mé tělesné partie se blížily charakterem ledovému salátu;-).

Nakonec jsme zaparkovali tam, kam jsme chtěli jít jako první, leč Hanys se domníval, že tam bude narváno. Bylo, ale takhle v předsálí, kde jsou tři stoly, byly hned dva volné. Sice tam nebylo plátno ani bedna, ale zato bylo dobře slyšet, tak kdykoliv byla na spadnutí nějaká akce, vyštrachali jsme se do dvou schodků a nahlíželi do centra dění.

Z fotbalu tedy moc nebylo, zato bylo pět piv a Hanysovi jsem neustále vnucovala k poslechu mé nově nahrané empétrojky. Nejdřív odmítal, páč v hospodě se přece debatuje a ne poslouchá privat mjuzik, ale později viděl, že má snaha je neutuchající, taxi dal do ucha jeden špunt a poslouchal. Já si dala do ucha ten druhý a bylo dodebatováno. Pecky jsem si natáhla kvalitní, tak nebylo možné nepřidat se svým hlasem k intepretovi:-). Zvesela jsme si notovali v předsálí nálevny, kolem chodili hosti a koukali na nás trošku s údivem a Hanys mě musel občas usměrnit, páč jsem hulákala asi docela nahlas. 

Po cestě domů mě chytl děsný hlad. V ledničce na mě čekal segoš, co jsem plánovala, že budu mít ještě dneska  na oběd. Tak jsem ho měla na půlnočním rautu, no. A studený a bez knedlíku;-).

Ráno mi nebylo nejlépe. Nevím, zda se o to postaralo těch pět piv, nebo zelí v segedínu;-).

Nevadí. Stejně jsem dneska bez oběda;-).