PŘÁTELSKÉ POSEZENÍ S NEZVANÝM HOSTEM

Zastáncům názoru, že český národ nemá na máslo radím, ať si udělá takhle o víkendu okružní jízdu hospodami a uvidí prachy i kapalnět.

Podzim je charakteristický častou avitaminózou, tak jsme s Janou včera vyrazily doplnit béčkovou řadu v tekutém skupenství. Cestou jsme přibrali Sarah s Jerrym, což je už nějaký ten pátek Janin miláček. A že si přátelsky posedíme.

Cestu nám zkřížil mladý krasavec s vrávoravou chůzí a kalným pohledem. Nevím, co ho k tomu vedlo, asi už nechtěl vrávorat nocí sám, tak že se k nám přidá. Já jsem se všelijak ošívala, tyhle zduněné týpky moc nemusím, eště k tomu jsem zahlédla, že se krasavec chytl za srdce a směrem k publiku pronesl:

„Teď právě jsem se zamiloval! Už si tě nenechám utéct!" a tím kalným zrakem šilhal mým směrem.

Sarah tyto signály patrně přehlédla, protože chytla krasavce pod křídlo a že teda jdeme. Ve třech hospodách beznadějně narváno... nakonec jsme skončili v šantánu s kulečníkem. Sarah zjistila, že krasavec se jmenuje Bill a je švorc. Tak mu koupila kofolu, ať nemusí nic řešit a prohlásila, že už dlouho nehrála kulečník, že to musí dohnat a odkráčela někam pryč s tágem. U stolu nechala Janu s Jerrym, mě a vedle mě toho zduněnce... v putyce byl rachot, takže veliká verbální zábava nepřicházela do úvahy, což mi znemožnilo bavit se s Janou, naopak umožnilo Billovi, aby se ke mně naklonil, pořád na mě civěl a něco do mě hučel. Já ho ke stolu nezvala a fakt jsem neměla chuť se s ním bavit. Evidentně bylo zbytečné mu to několikrát zdůraznit. Pokoušela jsem se navázat kontakt s druhou stranou stolu, ale vůbec na mě nereagovali:-(.

Bill byl bílý jak stěna a byl na koni. Podíval se mi dlouze do očí a pronesl:

„Tebe jsem celý život hledal. Miluju tě, krásná lásko. Co s tím hodláš dělat?" a tázavě nakrčil obočí.

„Nic. Nemám zájem a radši už běž", pokrčila jsem rameny a šla si koupit pivo. Už mi pěkně lezl na nervy. Že se dycky někdo musí nalepit na mě. A eště taková šajba! Nejradši bych z tama vypadla a na Sarah jsem se taky docela naštvala.

Jenže on to nemínil tak lehce vzdát. Čekal.

„Lásko, jsi zpět?", uvolňoval mi místo u zdi, kde je málo manévrovacího prostoru.

„Nejsem tvoje láska, sakra!"

„No tak se nezlob a dej mi radši pusu. Udělám pro tebe všechno! Všechno, co budeš chtít!"

Padla jsem do rohu a šly na mě mdloby... zoufale jsem se podívala na druhou stranu stolu, na Janu a ona můj neverbální signál s. o. s. konečně zachytila.

„Hele, nech ji už být, nevidíš, že nemá zájem?" šťouchla Billa přes stůl do ramena.

„Co je? Nejsi ty náhodou její matka?" utrhl se na ni.

„Jasně a já jsem její otec," přichvátal na pomoc další spasitel, tentokrát Jerry, „a tuhle naše dcera fakt není k mání," a zavelel k ústupu. A bylo poznat, že z Jerryho má Billík respekt, páč mu celou dobu vykal a říkal mu, že je fakt starý:-). Čtyřicátník!

Venku jsme si ještě dávali cigáro na rozloučenou a oběma jsem děkovala za support a pomoc.

„Blbe. Nemáš se oblíkat jak teenager!", zavrčela Jana.