neděle 4. listopadu 2007

ZACHMUŘENÝ LISTOPAD

Letos poprvé jsem nezašla na krchov zapálit svíčky...

Měla jsem to v plánu dneska, dokonce jsem kvůli tomu odřekla výlet s Hanysem a jeho kamarády. Jenže si mě opět vyčíhla viróza, tak mám v sobě od rána čtyři modafeny, tři čaje s rumem a na kontě už celý pakl papírových kapesníků.

Na své příbuzné jsem ale nemohla a nechtěla zapomenout.

Ten věnec, co jsem koupila, jsem naaranžovala na stůl (eště že mě napadlo koupit přírodní, s jehličím, borovou šiškou a suchýma květinama a ne ten umělohmotný s nápisem "vzpomínáme":-) a kolem něho zapálila šest svíček. Za každého z nejbližších, co tu už nejsou, jednu. A jednu společnou za ty ostatní, co mi vstoupili do života, ale už se s nima nikdy nesetkám... 

Zrovna včera jsem šla kolem vývěsní tabule s fotkama těch, co přestoupili do druhého vlaku. Kámoš, nebo spíš známý... je ti třicet let, bylo ti třicet let a už nikdy ti nebude víc...

Smutný je měsíc listopad... 

 

Kolikrát viděl jsem, jak za úsvitu

štítům hor slunce zlatou lázeň chystá

stříbrné řeky, rosu v jitřním třpytu

ve zlato přetaví jak alchymista

pak dopustí však, aby černé mraky

jak závoj hanby spadly do červánků

jak zloděj prchá před lidskými zraky

až k západu, kde uloží se k spánku.

Mě taky jednou slunce svitlo takhle

nádherou jitřní pozlatilo čelo

pak přišel mrak a zastínil je náhle

jak rychle vzešlo, tak mi zmizet chtělo.

Co měl jsem rád, to zkusím teď mít radši.

Proč bych se pro mrak na slunci měl mračit? 

(Sonet 33, W. Shakespeare) 

 

7 komentářů:

  1. Moje laskavá babička vždy říkala, že na zemřelé mám vždy vzpomínat radostně, abych jim svým smutkem netížila jejich duši. Letos jsem se na hřbitovy nedostala, protože tam nepůjdu s tříměsíčním miminem, udělala jsem to, co ty. Za všechny jsem si zapálila svíčku doma a vzpomínala \"radostně\".

    OdpovědětVymazat
  2. babicka byla fakt moudra... takhle mi to prislo letos nejak lepsi:-) a jak rikas, radostnejsi

    OdpovědětVymazat
  3. na svých cestách nevymetám kostely a muzea zevnitř, ale na každém aspoň do pár významných zajdu a tam zapálím za rodiče i pratotéž svíčky. A jedno zda je 2.11. nebo ne.
    Napsal bych výčet docela zajímavých míst, kde hořely, ale zas by mi to přišlo, jako inventura cest a to ještě nechci.
    Tak, když je už po dušičkách, pravím sousedce, tak to se už smějí péct vanilkové rohlíčky a ona, že když jí naloupu 1 kg ořechů a koupím to reformní máslo, není problém. Když nejsou pralinky, utluču se spolehlivě s rohlíčky.

    OdpovědětVymazat
  4. ty delas chute uz takhle pred vanocema, jo? nejdriv ty cokoladicky a ted tohle...
    ale vidis, ted jsi mi pripomnel, ze je zapotrebi zacit kupovat vanocni darky!:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to já hlásím, že první dárek už mám koupený a moc se těším, jak se bude líbit. Měla jsem jich víc, ale dcera je objevila, tak jsem jí to dala, když nebude překvapená, nemělo by to cenu.

    OdpovědětVymazat
  6. ty už máš dárky? šikulka.. akorát teda líp schovávej;-) já to letos vidím na nákupy přes net. a na poslední chvíli:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dušičkovou cestu jsem absolvoval týden před Dušičkami. Přece jen je na těch parkovišťátcích volněji... A s těmi svíčkami to dělám stejně...

    OdpovědětVymazat