UDĚLEJTE ÚTERÝ DNEM ZA DOBROU VEČEŘI!

Opět po delší době mezi chudinu zavítal pan velkomožný manažer Marián. Měl by jezdit častějc - třeba každé úterý.

V luxusní restauraci na nás čekala Jana se svým Jerrym a tetička peruánka Sarah. Kultivovaná a skvělá společenská večeře se brzo přelomila v bujarou veselici div ne se zpěvy a tanci a nebýt účtu, rostoucího závratným tempem, určitě by obsluha kvůli nám neprotáhla zavíračku o dvě hodiny. Pravda, ke konci už mnozí ani jazykem nevládli, páč u stolu padlo šest sedmiček vína, co se tvářily jako červený archívek. Já jsem se naštěstí pevně držela svého piva - jediného toho večera a půl šťopičky slivovice. Zato ráno jsem byla naprosto v pohodě - asi jako jediná z vybrané společnosti:-).

Středem zájmu toho večera byl Marián.

Znám ho už čtyři roky a jsme kamarádi. Je úspěšný, mladý jako já:-), bohatý, zábavný a... ženatý. Sarah mu zkoušela svaly na rukou, ale do kategorie krásných, pevných a mladých chlapců se jí nehodil. Tak do něj šibalsky bouchala jak do boxovacího pytle, prý aby si vybila svou nashromážděnou sexuální energii, on si to blahosklonně nechal líbit, jen občas uhnul před dobře mířenou ranou, která směřovala na citlivější místa. Ale i tak bude mít určitě dneska modřiny. Sárinka na mě ještě několikrát přes stůl zahalekala, že zjistila, že jsem nádherná ženská, když nemám tu svou kšiltovku a pak zvadla...a jen bylo slyšet, jak šeptá: nádherná, nádherná! Kdoví, na co přitom myslela:-). Jana si smyslně olízla rty a pak chytla Mariána kolem krku a přivinula se k němu a vedla směrem k němu nějakou tajnou řeč a on byl z toho na rozpacích... jó, to už bys moh vědět, že s každou další lahví stoupá odvaha! Chudák Jerry se tak smutně koukal... až mi ho bylo líto.

Ani v kolbence si mě dneska neužili, páč jsem se rozhodla, že si vezmu dovolenou (ovšem, dovolat se svým podřízeným a poinformovat je o této skutečnosti, je úkol nadlidský - mobily si zásadně zapínají kolem poledního, nebo je rovnou nechávají doma). Zašla jsem si na oběd do asijské, kde platí přímá úměra, čím víc lidí, tím rychlejší obsluha. Dneska nás tam bylo zhruba pět. A čekali jsme na lístek, pak na pití a třičtvrtě hodky na jídlo. Z kuchyně se ozývaly zvuky drhnutých hrnců, tak asi asiati zrovna museli pomýt vařicí náčiní a na vaření neměli čas. Doufám, že to, co nám nandali na talíře, nebyly vyškrábané zbytky z těch hrnců;-).

Byla jsem ve městě s cílem nakupovat vánoční dárky, páč vánoce se blíží velmi, ale velmi rychlým krokem:-). Nekoupila jsem nic. Jsou tu mikulášské trhy, na nich předražené zboží, všechno mejd in ejša. Nekoupila bych si to sama pro sebe, natož tím obdarovávat druhé. Dárky ráda dávám, ale nikdy se nechci za své dary stydět.

Dneska večer půjdu možná do kina:-).

Jo, novinka. Dejv má vánoční přání. Piercing v obočí;-). Jakým dalším přáním mě asi překvapí?