Včera byla nálada mizerná, asi tak odpovídající počasí, co ovládlo tuto neúrodnou končinu. Ale nás, drsné horaly, ošlehané severními a občas i kavárenskými větry, to nemůže nijak vyvést z míry.
Ňáká ta historka z natáčení?
Ejč Bí, krycí jméno Habešan. Hudebník tělem i duší, svého času na soumraku socialismu, sotva mu oschlo v červnu 1988 maturitní vysvědčení, vyrazil s hudebním tělesem na soutěž dechovek do Jugošky.
Členové hudebního tělesa byli vesměs pánové starší šedesáti let, pro reprezentaci své země na vystoupení potřebovali mladou krev, tak vzali na milost Habešana ještě s jedním muzikantem. Oba hráli na trumpetky:-).
Již cestou se začal zájezd zvrhávat. Staříci vytahovali ještě na českém území z hlubin kufrů a cestovních tašek láhve tuzemáku, slivovice, ti náročnější, co jim babky dovolily ňáké to kapesné, vizoura. A nasávalo se. Cesta vesele ubíhala, zhruba v její půlce byl do pijatyky zapojen i druhý řidič. Po příjezdu na místo činu čekali na slavné hudební těleso nějací místní činovníci s hosteskami. Slavobrána zářila do daleka a k ní se přikodrcal autobus, z kterého jako první vyklopýtal stařík v zelených tesilkách a oranžové košili snad téhož materiálu a před zraky uvítacího výboru hodil nefalšovanou tyčku. Jugoslávci se nestačili divit... hned poté tři stejně odění stařici s hekáním vynesli ven druhého řidiče, který nevěděl o světě. Řidič za volantem, s očima jak žampióny, volal zoufalým hlasem ven, ať mu dají rychle něčeho napít, neboť řídí už 12 hodin...
Soutěž samotná byl debakl. Ostatní soutěžící hráli každý svůj folklór, byli to všechno krásní,mladí lidé a když naši staříci plus dva mladíci nastoupili v zelenooranžovém a s křídlovkama na pódium, podstatná část publika se zvedla a odcházela... neúcta ke stáří.
Aby si staříci zvedli náladu, odpoledne vyrazili na nuda pláž. Na nohou jen dobové gumové cvičky, jeden z nich se ráznými tempy vzdaloval od břehu. Náhle ho zachvátil nějaký spodní proud a ač se mu to zjevně nelíbilo, nesl ho směrem k normální pláži za lagunou. Lidé pod slunečníkama zírali, kdo se to narodil z mořské pěny... tělnatý, bílý stařík s obrovským břichem, nemaje fíkového listu, se maskoval rukama, hrdě vystoupil z moře a nevěnujíc nikomu ani jeden pohled, rozběhl se křepce ve svých gumových cvičkách po písku pláže, nechávaje za sebou místy pohoršené, místy pobavené pohledy rekreantů...
Žádné komentáře:
Okomentovat