KDO ČÍM ZACHÁZÍ, TÍM I SCHÁZÍ...

O tom, že veselo nikdy dlouho netrvá, jsem se přesvědčila včera.

Byl docela pohodový den. nebýt toho, že jsem musela být zavřená v kanclu a pak se přesunout na nějakou důležitou poradu, tak den neměl chybu. Těšila jsem se na odpoledne, že vyrazím do jarní pučící přírody, když už ty meze osychají:-). Nebo aspoň někam do zahrádky, které už stačili hospodští vystrkat na jarní povětří.

Z porady jsem pádila ještě k sobě do kanclu něco dodělat. Narazila jsem tam na pracovnici se zkráceným úvazkem a odpolední pracovní dobou, jež právě dorazila do práce. Potud by bylo vše v pořádku, nebýt toho, že jsem ji zavolala k sobě, ať mi jde vyluxovat prezidentský kobereček. Tak přišla s vysavačem, brunátná ve tváři, a na jakýsi můj dotaz jen něco nesrozumitelně zahuhlala... hned bylo jasné, kolik uhodilo. Kosmetička podlahových krytin vypučela do pěkné opice.

A v takovém stavu si dovolí přijít do práce. Pak na můj dotaz, kolik toho vypila, mi drze tvrdit, že nic. Po sdělení, že jí dám dýchnout, abych zjistila hladinu alkoholu, mi řekne, že klidně. Když dondu s alkoholovým testrem, tak přizná jedno pivo. Vztekle duje do měřáku... poté co zjistím, že má v sobě 1,25 promile, mi řekne, že chlastá každý a jen na ni se kouká...

Strašně mě naštvala. Ale děsně. Neměla bych to říkat, ale jednou už jsem ji už takhle chytla. Je to v jádru hodná ženská, co nemá lehký život. Stará se patnáct let o invalidního manžela, , její vlastní děcka jsou kukačky, co matku jenom zneužívají a ona, hloupá, to nevidí, navíc vychovává dceři nemanželské dítě...tehdy jsem přimhouřila oko. Včera už to nešlo. Tady už nejde o lidský pohled, ale o pořádný průser. Nejen její, ale dalších lidí. Tak jsem ji poslala domů. Řekla mi, že si svou práci udělá, protože přece z jednoho piva jí nic není a kymácela se dál chodbou s vysavačem... Přikázala jsem jí, ať se sebere a jde domů. Vyrukovala s požadavkem, ať na to zapomeneme...

Na tohle se zapomenout nedá. Už je to na papíře... ale ona, ona bude už jen vzpomínat...