A jsem ráda, že tohle heslo se mi znovu potvrdilo!
Včera jsem si do éteru postěžovala na nedostatek medicíny a ve večerních hodinách mi byla doručena láhev! No, láhev... lahvinka, řekněme. Prostě placatice. Uvařila jsem si do půlky hrnku dva čaje s citrónem a medem, hladinku tak nějak zarovnala z té plucky... a věřte nebo ne, dneska jsem jiný člověk!
Ale radši se dneska ještě budu šetřit, páč mi už malinko žloutne rodný list, čímž pádem tělesné neduhy se těla drží jak helvétská víra a hůř se jich zbavuje, než ve dvaceti.
Venku to vypadá na hezký den.
Ráno jsem vyběhla s čoklovou na ranní procházku, na slunku hic a pod nohama zbytky sněhu...doufám, že už za žádný kamna letos nepolezem, páč nastal čas na pořádné nefalšované jaro!
Čekám, kdy se ozvou první tóny kolotočářských melodií z fotbalového hřiště. Moc bych se divila, kdyby si tento den si nechali ujít! Chlapci z mokré čtvrti jsou už od osmé ranní aktuálního času nasáčkovaní pod přístřeškem knajpy, při bodě mrazu s nudlí u nosu pijou své čtyři ranní kousky a v rychlém sledu kouří jednoho starťana za druhým. Netrpělivě podupávají a vzhlíží na fotbalové hřiště... no tak to se máme na co těšit. Ti chlapi se vyznají. A jsou neklamným barometrem toho, že dneska tady božský klid nebude. Hlavně v tom případě, že mančaft z Údolí dutých hlav dopadne líp, jak včera Češi s Němcema:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat