Víkend strávený nad torzem školní práce mi okořenila Jana, v sobotu večer mě lákajíc do víru velkoměsta. Ne, že by se mi chtělo, ne, že by se mi nechtělo... bylo mi to tak nějak fuck. Ale vzhledem k mé stabilní sobotní pozici a shrbenému hřbetu nad klávesnicí, jsem nabídku vzala.
Vyrazily jsme. První zastávka na náměstí v asijské restauraci. Tvářila se jako luxusní podnik. Ovšem, jen zvenku. Nebýt červených papírových lustrů a nějakých těch orientálních znaků na zdech, spíš to vypadalo jako knajpa, kde se setkávají anarchisti. Zaujali jsme v kouřovém oparu místo u jediného volného stolku. Jana seděla na sofa a na mě zbyl plac na jakémsi schůdku (možná to bylo místo pro výběrčího vstupného, když se tam konají asijské veselice). Nedůvěra byla na místě, páč jsem se hned zpočátku málem odebrala do nižších poloh, když jedna noha židle zradila svého momentálního hosta. Naštěstí mě spasila dřevěná zástěna za mnou, po které jsem v poslední chvíli hrábla. Číšník si nás všiml až po dvaceti minutách, popelník ani po půlhodině nedonesl, tak za trest si při zapalování svíčky posypal stůl i kalhoty popelem, co jsem pod tu svíčku mazaně naklepala. Jídlo nestálo za nic, dala jsem do jedné nohy voďára, Jana do obou colu, zaplatili jsme a odebrali se do tančírny.
Město asi zasáhl mor, páč nikde nikdo. Zeptala jsem se jediného domorodce, zevlujícího taxíkáře, co marně ten večer čekal na své rito, kdeže si to můžem u nich protáhnout kostry. Odpovědí mi bylo, že nikde. Předchozího dne zavřeli jedinou diskotéku velkoměsta a to hned na tři měsíce. Viděl v nás svou jedinou šanci pro ten večer a chtěl nás, filuta, zavézt do dalšího města, dalších dvacet kiláků, že tam to žije. Ale z tohoto mráčku mu nezapršelo. Doporučil tedy jiný blízký podnik. Možná to udělal schválně... U vchodu nás uvítala partička výrostků, sdělili nám, že tam bude hip hop a tedy asi nic pro nás. Nashledanou! Kdybych šla aspoň oháknutá, jak normálně chodím, připadala bych si líp... Na vysokých podpatcích po kočičích hlavách jsme se odpotácely k autu.
Cestou domů jsme vyřešily, že není pravda, že nemá cenu chodit u nás do baru. Ono nemá cenu už asi chodit nikam. Asi je nejvyšší čas zatlouct okna a dveře a nevystrkovat ani špičku nosu.
Žádné komentáře:
Okomentovat