Někdy je den černější, než noc... i když ta je zase nejtemnější před svítáním... a to, doufám, přijde.
Včera se ve wopičákově nálevně uskutečnila oslava týdne zlomení spojená s oslavou PanTérova bytí na této zemi. Oslavovat vyrazila známá trojka já, PanTér a Jana, dále účast přislíbil countryman Marťas, jdouce z folkového koncertu a ještě Janin synátor Ondra. Zpočátku jsme se královsky bavili, to když se vypravěč vytasil s další šťavnatou historkou ze svého přepestrého života - tentokrát se jednalo o lesní brigádu v mínus třiceti stupních. K tomu snad jen tolik, že v lese vydržel náš člověk jeden den, ovšem dva dny poté prospal a páč neměl sílu ani otevřít zobáček, musel být krmen pipetou jako ptáčátko!;-).
Konec velkolepé akce v nálevně již nebyl nikterak vesel, natož zdráv. Padlo asi pět sedmiček modrého portugalu, nějaký ten voďár se do něj nenápadně vetkl, což způsobilo, že někteří (dva) byli zpití jak dánské prostitutky. Ten třetí za pomoci taxika rozvezl oba jedince do jejich domovů, u jednoho z nich chvíli pobyl, aby ještě předal dáreček k tomu významnému dni, slzu uronil, páč to všechno bylo úplně špatně a v tu chvíli nemělo vůbec nic smysl... a cestou domů v noci po vlastní ose přemýšlel, co má vlastně v životě člověka cenu. Chlastat určitě ne. Páč to, že se lidi chovají jinak, když jsou zlití, vím dávno. Akorát, když se na ně koukám okem střízlivým, je to ještě horší. A strašně moc to zabolí...
Žádné komentáře:
Okomentovat