UŽ NEŠTRYKUJU

Škoda. Dneska by se mi to docela hodilo. Ale domácí úplety jsou out, vlna je drahá a ty jehlice taky nejsou zadáčo:-). A při posledním historickém pokusu o štryk se naléhavě ozval pravý karpální tunel;-).

Už je mi docela do zpěvu, i když do skoku ještě ne. Jedna věc mě dožrala. Měla jsem jít tento víkend na ples a teď je po něm jak po žabě. Je fakt, že taneční figury jsem ještě nedopilovala, páč mi do nácviku vstoupila nečekaná zdravotní indispozice. Koketovala jsem s myšlenkou, že tam aspoň zaskočím na čumendu, ale ségra, povoláním zdravotník, mi vynadala a ještě dodala, že kdyby se mi tam něco stalo (jakože bitky u nás na plesech nejsou ničím neobvyklým a chytit jednu náhodnou do břicha by znamenalo facka - funus - oko na zdi), tak primář chirurgie mě vlastnoručně přijde uškrtit. Vzhledem k tomu, že je to pěkný škarohlíd a jinak hora masa, nápad jsem zamítla;-).

Budu minimálně týden až tři sedět doma:-(. No to je něco na mě. Už je mi líp, takže bych šla z fleku do práce. Bytostně nesnáším nudu. Furt se musí něco dít a teď se toho moc neděje, páč paty z baráku vystrčím tak maximálně směrem ke zdravotnickému středisku. Tak jsem si našla náhradní program. Dělám generální úklid kvartýru. To by člověk neřek, co se tady nashromáždí bordelu. Když jsem včera v předklonu venčila čoklovou, průběžně jsem naplnila půlku kontejneru:-).

Mimochodem, čoklová taky málem přišla o život, když mě v sobotu po týdnu zmerčila u dveří. Moje první myšlenka byla, že se o ni pokouší mrtvice. Vylelezla na zápraží, podívala se na mě, jak na cizího, otočila se kolem své osky a pak se jí podlomily nožky a ona sedla na prdel. Hned ale vyskočila a začala vřískat. Nevím, co to ten náš pes vyluzuje za zvuky, ale štěkání to nebylo, spíš se to blížilo kvílení meluzíny. A pak taky překonala svůj rekord ve skoku vysokém! Pokořila hranici jednoho metru (nevím, jak se jí to podařilo, když postavu má jak zakrslý plemenný býček;-) a chvílemi se zdálo, že přeskočí zábradlí pavlače a snese se bez padáku do nižších pater. Jednou se mi to ve snu zdálo, jak fena ladně běží po pavlači, neustále zrychluje běžecké tempo... pak elegantně vyskočí na sofa, co mám na pavlači umístěné, ať při kuřáckých slastech nemusím stát... a pak se plavmo vrhla do hlubin. Naštěstí snad nemám věštěcké sny.

To jedna moje kolegyně spolehlivě ze snů vyvěští děj věcí příštích.

Přišla mě navštívit do nemocnice a řekla mi o svých snech v poslední době, o kalné vodě a o tom, jak chodila s kosou jak zubatá, z čehož si vydedukovala, že někomu půjde o život. Jen nevěděla, na koho ten černý Petr padne. A ejhle - na mě! V důsledku líčení jejích snových významů se mi následující noc zdálo o obrovské špinavé řece, na které se vzdouvaly vlny, zvící tsunami, v nich se mátořím já a zoufale se odtama snažím vyhrabat... byla to vskutku příjemná noc, z níž jsem se probudila úplně zpocená. A ještě jsem měla dva brouka v hlavě, aby to nebyla předzvěst něčeho dalšího. No, snad ne.

Naštěstí mám v kapse pro tyto účely pár magických slov na ochranu před vším možným. Včetně zlých snů;-).