úterý 4. března 2008

HOST DO DOMU, ČAGAN DO RUKY!

Maroda přišla navštívit přízeň.

Do bytu o rozměrech 37 metrů čtverečních se dokázalo vetknout sedm lidí.

Nejprve přijela mamina.

Ségra si s manželem po letech konečně koupili pořádné auto, tak poté, co po deseti letech oprášila své řidičské znalosti, se odvážila nasednout do auta a někam vyrazit. Jednosměrkový systém u našeho baráku však neprokoukla, takže obkroužila několikrát náš blok, vyhodila maminu s artrózou kolena třetího stupně a odjela zaparkovat k poliklinice kilometr od nás. Po hodině dorazil zbytek famílije od zmíněného auta a taky od autobusu. Donesli marodovi drobné dárky: víno hroznové i tekuté, cvíbochy a objednali několik pizz. Prý jsem bídná a když teda nevařím.... Kdo to řek? Já náhodou vařím!

Objevila jsem v sobě kuchařské nadání! V nemocnici jsem četla pár stupidních ženských časopisů, co v nich je pár krátkých článků typu: proč vám muži stále utíkají? proč nedosáhnete orgasmu? 10 důvodů, proč si nechat vylepšit prsa. A pak už jen samá reklama. Ovšem na konci nikterak levného časopisu se zmíněnými luxusními radami se skrývají recepty na zastavení těch prchajících chlapů. Takže každý den šudlím ty stoppery v kuchyni u plotny. A baví mě to!

Návštěva nezklamala. Zdržela se dýl, než jsem předpokládala. Chvilkama šly na mě mdloby, tak jsem si chtěla lehnout, ale  nebylo kam. Na mojí fotelce posedávali návštěvníci jak slípky na hřadě a v chemikově pokoji spal nejmladší dvouletý návštěvník. Nejradši bych tu bandu rozprášila! Ta účast! Všichni mě litovali a vyzvídali, co se mnou je, bylo a bude. Už mi to pomalu začíná lézt na nervy - jistá známka toho, že už jsem skoro v cajku. Skoro... Vzpomněla jsem si, že můj právník vždycky říká, že nejpřirozenější a nejlepší analgetikum je alkohol. Dala jsem na něj. Otevřela jsem sedmičku červeného a s dospělýma návštěvníkama do sebe kopla pár skleniček. Ehm... eště to není úplně košér, patrně je tělo vskutku oslabeno, páč po dvou deckách bolest neodezněla, ale spíš jsem si připadala značně ovíněná a unavená, takže po odchodu návštěvy jsem usla jak po nemocniční narkóze;-).

Výhoda rekonvalescence je ta, že můžete párkrát zavzdychat, párkrát předvést předklon od vystřelující bolesti, tím návštěvu vyženete (pokud není moc natvrdlá;-) a zabouchnout dveře. To jsem taky udělala. Ale nešetřili mě. Nechali mi tu binec a další dvě daňové přiznání. To abych se prý nenudila!

Žádné komentáře:

Okomentovat