VE VÍNĚ JE PRAVDA

Z plesu sešlo, páč lístky byly rozebrány místní fish mafií, tak mě Jana ukecala, že s její ségrou a nějakýma kamarádama půjdeme na bowling kde to v pátek tepe. A hlavně tam hraje nějaká skupina, takže je možné si hodit hrbem.

Čekali jsme dlouho, až pro nás přijedou autem a dopraví nás na taneční párty. Pak se ozvali, že se zdrželi, páč museli auto tlačit z kopce:-). Přijel letitý volkswagen, který mi při zavírání dveří přinesl vzpomínku na jedno tágo před lety v Praze, kterému při jízdě náhle upadly zadní dveře;-). Stačil pořádný výmol. Mám zvyk mít za jízdy ruku na otvírání dveří, páč co kdyby bylo třeba skákat, že jo. Tak jsem ty dveře teda tehdy nějak neudržela:-).

Ženské byly nacucané jak houby, naštěstí řidič nikoliv, páč po nějakých stech metrech jízdy se na nás přilepili policajti a dojeli jsme. Auto mělo všechno, co mít mělo, kromě topení ovšem. Po dvaceti minutách jsme byly zmrzlé jak sobolí hovna;-). Všecko v cajku, akorát jsem nepochopila, když šofér usedal na své místo, potutelně se chechtal a brblal si pod nosem.. ještě, že se nepodívali do kufru... když to jezdí na fritovací olej-). Že by se dalo jezdit i velkokapacitní smažírnou?

Hudba byla příšerná a tance zběsilé. Tři členové kapely měli nějaké inštrumenty, co je zapojili do elektriky a do hudby, co se linula z reproduktorů, někdo z nich občas něco zazpíval, udeřil do struny španěly nebo dal pár akordů na basovce. Jo, ještě tam měli takový ten bubínek s chrastítkama, co nevím, jak se jmenuje. Dva chlapi a jedna ženská. Hotové karaoke. Kdyby nás pustili k mikrofonu, určitě by výkon byl odměněn aspoň potleskem, ale jejich performance byla velmi bídná a místní na ně od stolu povykovali:

"Kurva, hrajte, ne? Na co jsme tady přišli?"

Umělci obecenstvo ignorovali. Třikrát bouchli do strun a hned zapěli "po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku dáme, pak si zazpíváme!". To bylo taky jediné, co tahle squadra vlastnohlasně zapěla.

Místo normálního piva prodávali v hospodě nějaké dunihlavy, takže po třetím malém pivu jsem chtěla podnik s třeštící palicí opustit. Ženským se ovšem nechtělo. Do tančírny propašovaly v odrbaném batůžku dvoulitrovou petku vína, kterému se důvěrně říká stěnolez a ve kterém prý se skrývá pravda a nenápadně ji dolívaly pod stolem do kofoly. Výrazně ušetřily a eště se sakramentsky za pár šestek nakalily.

Nešťastná třicetiletá uklízečka Adriana, co vypadá jako odulý čtyřicátník, začala laškovně pět sprostonárodní písně a pohupovat se v boxu do rytmu a páč seděla na kraji a takzvaně na půl prdele, několikrát ji sousedi museli zachytávat v pohybu způsobeném gravitací zemskou. Skončila tak, že už o půlnoci dezorientovaná posbírala batožinu s prázdnou petkou (páč ta se hodí) a krokem nejistým a vratkým se odebrala ke dveřím. Pravda opravdu vyšla najevo: blekotavě vykřikovala něco o chlapech,  kurvách a sviních proradných. Tak nevím, jestli to patřilo ňáko dohromady:-).

Ženské by fakt neměly pít. Ne příliš.  BTW: fakt nechci vědět, čí byla ta tyčka před vchodem. S takovýma věcma se přece mezi lidi nechodí!!;-).