NEUVÁŽENÉ NÁKUPY

Tak jsme o víkendu skvěle nakoupili. Jeli jsme do Zlína za účelem zakoupení mých plesových bot, páč tento víkend konečně zavíří bubny a já vstoupím na taneční parketJ . Pravda, výběr plesu možná nebyl příliš šťastný, ale když nás mezi sebe nechtěli blázniví tůňkaři, zakoupili jsme lupeny na ples valašský. Malinko zradou se zdá být zjištění, že krom cimbálu tam nic moc k vidění a slyšení (natož tanci) nebude. Odzemek jsem se, na rozdíl od salsy, ještě naučit nestačila;-). Zato tam budou dva místní zákonodárci, co teď působí v Práglu, působnost mají celorepublikovou a v podstatě nám dělají jenom ostudu;-).

Avšak o politiku už se nezajímám, toto téma jde mimo mne, takže není vyloučené, že s nimi pobudu v přátelském duchu a vypiju šťopečku, když už jsem jednoho z inkriminovaných (poměrně vysoce postavených) mužů potkala na dnešní obchůzce městem, a on mně vehementně zdravil. Vůbec jsem netušila, že mě zná!

Takže ty boty jsem si nekoupila. Ale přemýšlím, že si možná půjčím takové ty valašské piškoty, co v nich tancujou sbory a pudu v tom. Nakonec, aspoň mě nebudou bolet nohy a nedopadnu jak kdysi, kdy jsem v půlce plesu rezignovaně zula boty a zbytek plesu pobyla bez nich;-).

Mladý chemik mi včera při výběru tanečních bot pomáhal a nosil mi kousky převelice pěkné, leč na podpatku , na kterém by se můj nárt svíral s podlahou úhel 80 stupňů a to bych si asi moc nezatancovala. Možná bych si v nich ani nepochodila;-). Takže z bot sešlo. Zato jsem koupila mladému chemikovi nějaké kapsáče za půldruhého tácku, z nichž mu rafinovaně až doma a večer odlítl cvokový knoflík a on mi je přinesl o půlnoci, že mu to mám spravit. Tak já s malýma kleštičkama jsem cvakala, aby se to jako nějak kolem sevřelo, ale akorát se mi podařilo ten trn na spodní části ohnout a ještě jaksi zploštit... tak teď tam už nic nenasadím. A Radim, který byl na nákupech s náma, si zase zakoupil nějaké přehrávací aparát, snad se tomu ještě říká hifi věž (už v tom mám hokej). Dal za to nemalý peníz, prodavač mu tam ochotně zkusil cédo, krám šlapal jak hodinky, tak Radim, ukolébaný dočasným úspěchem, rozšafně zavelel "zabalte mi to!",a odveleli jsme se domů. Tam se chtěl pokochat kvalitní hudbou ze starých kazet, co mu je bylo líto vyhodit a zjistil, že zakoupený krám namotává kazety a rádio mu neukazuje jméno stanice, která právě hraje...což on chtěl! Tak euforická nálada malinko poklesla k ukazateli "funus", páč už se viděl, jak povalí s krámem na reklamačku.

No jo, neuvážené nákupy. Ještě že ty boty neměli, nebo by mě žralo ještě to:-).