JAKÉ JSOU ŽENY V DŮCHODOVÉM VĚKU

Kolegyně záhy odchází do důchodu. Škoda. Ač je produktivita její práce nevalná, zažili jsme spolu docela zajímavé věci. Ve svém věku je nebývale akční.

Svého času jsme spolu chodily do posilovny natáhnout své ztuhlé těla na žebřiny. Já jsem dělala kliky a podobné cviky. Důvod byl patřičný: kdyby mě někdo přepadl, tak když už nemám sílu, ať mám aspoň kurevský švih;-). Kolegyně chtěla být taky hrčatá, ale páč má ruce jak párátka, při prvním pokusu o klik se jí podlomily oba lokty a pěkně si nabila hubu. Tehdy došlo k fatálnímu popření hesla, že opakování je matkou moudrosti, páč podruhé se na těch rukách už vůbec nedokázala vzepřít, natož aby šla k zemi. Potřetí zvolila jinou cestu. Vyskočila na startrek a lepě se na něm komíhala po vzoru Jany Švandové. Posilovnou se neslo hekání, vrzání stroje a chrastění kostí. Ten dril vydržela deset minut. Já se přitom chechtala na žíněnce, kde jsem se snažila o nějaké sklapovačky. Za deset minut se ozvala rána jak do bubnu, pak klení a já koukám, jak se kolegyně svalila ze startreku na zem a držela se za kotník.

"Zachtělo se mu bodat!",  úpěla.

Na kole ale jezdit umí, což se potvrdilo při jednom výjezdním zasedání, které jsme spolu absolvovaly. Do trojky nám přidali německou byznys partnerku, v rámci rozvíjení dobrých obchodních vztahů.

Germánka, ač věkem nedaleka mé kolegyně, zdatně šlapala vedle nás na bajku a brebentila anglicky, co se do ní vešlo. Konverzace byla na mě. S jazykem na vestě při zdolávání brutálního kopce jsem musela přemýšlet, co se jak řekne anglicky, páč kolegyně cizíma jazykama nevládne. Maximálně tak eště zapěje nějakou ruskou píseň, eventuálně přednese stichu. Tehdá tam na kopci jsem musela pořádně svlažit dehydrované tělo a hlasivky... kolegyni stačilo svlažit jen to tělo. Zpáteční cesta noční tmou naštěstí mimo veřejné komunikace byla umocněna několika drobnými neúspěchy ve formě pádů všech zúčastněných, které však nebyly zapříčiněny alkoholem, jak by nestranný pozorovatel mohl soudit, nýbrž kombinací tmy, výmolů a .. ano, i té kapky alkoholu.

A dneska jde kolegyňka slavit čísi narozeniny na chalupu. Jako varietní číslo pro oslavence má přichystanou preludiu na foukací harmoniku. Kdysi ji dostala darem a ač si nikdy nefoukla, dneska nastal ten slavný den. Páč je všechno v životě poprvé, tak je přesvědčená, že to PUDE!

Aby se oslavenec alespoň dožil dalšího dne, půjčila jsem jí hřeben s tím tenkým papírem, ať si to zkusí. Kdysi na hřeben uměl luxusně hrát můj táta; akorát teda nevím, estli mě neklamal a nepískal to jinudy, páč kolegyně, když to přiložila k ústům, vyloudila takový zvuk, jaký jsem slyšela onehdá v televizi při mezinárodní soutěži ve vábení jelenů.

Pokud bude oslavenec říjný jelínek, pomáhej jí PánBůh;-). Důchod nedůchod:-).