středa 20. února 2008

PRVNÍ SOUKROMÁ HODINA TANCE

Včera večer mě překvapila nečekaná depréze. Důvodů bylo víc.

Tak za prvé - nakvartýrovala se mi do nosa rýma jak prase. Druhý důvod souvisí s prvním. Koža kožu líská. V překladu to znamená, že prkenice je úplně prázdná;-). Třicet balení papírových kapesníků za tři dny v kopru! K tomu dva olynthy, vitamíny všech řad, coldrex - teda, spíš kól-drek, páč mi to vůbec nepomohlo, akorát jsem z efedrinu nemohla usnout. Taky jsem chtěla jsem dělat večer kliky, páč mi nějak ochabuje svalstvo na rukách a na břichu, ale tak mě při prvním kliku bodlo v hlavě, že jsem si málem zuby vyrazila. A k tomu přišel večer Radim a já neměla lepší myšlenky, než že by mě mohl naučit tančit. První lekce by mohla obnášet tu čaču a džajv plus tango a waltz, plánovala jsem si.

"Hele, pojďme si o tom popovídat," uchichtl se Radim.

"Co chceš slyšet? Nikdy jsem nechodila na plesy, takže mi to bylo k ničemu. Ale teď mě ta společenská sezóna nějak chytla! Jenže jsem asi docela dřevo na tyhle tance. A štve mě to! Chci to změnít! Tak co říkáš? Zkusíš to se mnou?", koukala jsem na něj psíma očima.

"Nic na tom není," souhlasil, "tak pojď", zaujali jsme taneční postoj, "začínáš levou dozadu, raz - dva -tři - čača!", vedl mě. Teda snažil se mě vést:-). Při tom "čača" jsem se do toho nějak zamotala a pořádně jsem mu přišlápla nohu.

"Aúúúúú," zařval, "nic, jedem dál! Znovu!" a neúnavně drmolil razdvatřičača razdvatřičača... zdálo se mi to, nebo nějak zrychlil rytmus?;-). Najednou se mi začala plést levá a pravá noha, co je dopředu a co je dozadu a zodpovědně jsem se jebla do nohy do fotelky. Sklopila jsem oči. Pustila jsem svého tanečníka. Mocně jsem kýchla a vymluvila se na rýmu a celkovou slabost. Zavrtala jsem se do deky a v duchu si nadávala, proč jsem já blbka kdysi nechtěla chodit do tanečních...

Radim se potutelně usmíval. Jako kdyby do mě viděl, sakra...

"Hele, víš co? Koupím ti lístek do tanečních. Budem tam spolu chodit. Já ti ty kroky neumím moc dobře vysvětlit, ale taneční mistří jsou na to kapacity. Neboj, to pude!"

Fakt jo? Tak to jsem klidná. Jen abych v těch tanečních pro starší a pokročilé nebyla prvním adeptem na generála hvězdné pěchoty.

5 komentářů:

  1. Lexule, neboj, to půjde. Taky o tom teď přemýšlím, že bych jako znova do tanečních, mám za sebou teda jedny, pak jedny pokročilé, ale je to jaksi už dost zpátky... Já naštěstí neměl problém sehnat tanečnici, ale mám pocit, že moc nejsou. Nějaký nesoulad máme v poptávce a nabídce v lokalitách;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Já bych se to taky chtěla naučit, nechodila jsem do tanečních a tanec miluju. Ale ne že nevím o tanečníkovi, já ani nevím koho bych se zeptala. Ten můj věk je nějakej lichej ... a taky furt sedím jen v tý jezevčí noře, tak si zuzi nestěžuj!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. vek asi neni to, co by bylo dulezite! zda se, ze obecne je nedostatek chlapu a tech, co tanci, jeste vetsi! Nekam vyjdi s kamoskou a to by bylo, aby nebylo!;-) ja nastesti tanecnika mam a ted se ho budu sakramentsky drzet!;-)

    OdpovědětVymazat
  4. zdejsi lokalita je sama zenska. kdybys potreboval, zajed nekdy smer jihojihozapad (tak nejak to tipuju;-) a treba v patek v sobotu tady potkas jednoho chlapa na deset zenskych:-) pro chlapy je to tady raj!! a u vas?;-) najs dej lex

    OdpovědětVymazat
  5. ano, jiho-jiho-západ by byl správně, cca 75 km;-) U nás? U nás je všeho dost, ale zdá se mi, že ta kvalita kulhá a to teda leckdy na obě nohy:D

    OdpovědětVymazat