DEN MEZINÁRODNÍ KUCHYNĚ

Po dlouhé době jsem dneska zašla na pracovní oběd. To jsem neměla dělat. Měla jsem si radši do kastróla vzít lahodné halušky, co jsem ráno doma vařila se sýrem a anglickou.

V posledních dnech jídelní režim dost flákám a vypadá to se mnou tak, že drobně posnídám, drobně posvačím a pak doma po příchodu z práce bohatýrsky nacpu svůj kručící žaludek. Páč hlady šilhám a nemám sílu něco hodit do hrnce, natož čekat, krmím ho uhlovodanovým pečivem, salámem a tím, co najdu v ledničce. A dneska jsem si řekla: tak to tedy ne, jdu si na oběd.

Takže exotická jídla mám ráda. Ráda si zajdu do čínské, thajské i vietnamské restaurace. Dneska jsem si zašla do poctivé české reštyky, kde na jídelním lístku stálo: vepřové kung pao s rýží. To mě ovšem nalákalo!

A taky mi říkal Hanys, že v tom podniku se celý týden skvěle vaří. No, tak to si dám líbit, mnula jsem si ruce.

Dnes byl patrně den mezinárodní kuchyně. Polévka byla ruská, boršč, který mám docela ráda, ale asi jen ten, co vařím pracně občas doma (když mám náhodou dlouhou chvíli, páč to dlouho trvá). Ten jejich byla jakási zelová voda s proužkama mrkve a brambor, chuti nevalné. Ale to, co následovalo po polívce, se slovy snad nedá opsat.

"Prosím," servírka před nás s úsměvem kladla talíře s velkými porcemi.

"Díky," chopili jsme se příborů, "dobrou!", vzájemně jsme si povinšovali a zapíchli vidličky do talířů.

"Ehm," odkašlala jsem si, "to nějak divně smrdí a taky vypadá!"

"Mlč!" píchal do směsi spolustolovník.

"No, to smrdí jako kvasnice nebo co... a vypadá to, jak po recyklaci! Že by grcka?;-)"

No fakt. Na talíři bylo prsknuté něco, co připomínalo buďto recyklovanou potravu, která už prošla žaludkem, nebo jídlo pravěkých žen, které předžvýkávaly svým dětem.... Možná to bylo i takové chuti, ale to nemůžu posoudit, páč jsem nic z toho nikdy nekoštovala.

Blé.

Navíc v televizi běžel můj "oblíbený" pořad - volba prezidenta!

"Tak nevím, esli je mi blbě z toho jídla nebo z těch pindů v televizi", prohlásil spolustolovník, který měl obrazovku přímo před očima, právě se dokousal do půlky talíře a odložil vidličku. Záhy jsem ho následovala i já.

Ti exoti co u nás mají vývařovny, mají něco do sebe. Ať to jídlo vaří z čeho chtějí, ať jim tam hygiena našla v ledničce jakékoliv překvápko, nikdy jsem neslyšela, že by tam někomu nechutnalo. Až teda milí hosti zjistili, na čem si to vlastně pochutnali, tak se někomu třeba obrátil kufr. No Bóže. To je normálka. Správný podnikavý Moravan se chtěl přiblížit jejich vzoru. Navzdory kvalitnímu vepřovému masu (prý!) stál výsledek za kulové...

A mám obavu, esli by to aspoň čoklová žrala s chutí.