TEN MŮJ TATA

sice je můj tata, ale někdy se ke mě chová jak k cizímu.

V neděli, když na mě sahala smrt, mi vedle hlavy zaburácel mobil a vytrhl mě z neblahých myšlenek na můj konec. Mžourám na displej... TATA! Co se proboha stalo? Nikdy nevolá?

"No, čau, co se děje?", skomíravým hlasem volám do telefonu.

"Kurva, kde si? Kde je David? Nemůžu najít ovládač od satelitu! On tam s tým cosi přepínal a včil ho není!"

"A co já s tým? Zavolej Davidovi!", dala jsem mu dobrou radu.

"Nebere mi telefon! Tak co? Kde to je?", burácel mi do ucha tátův fakt hodně drsný hlas.

"Jo, já mu zavolám," slíbila jsem to a típla. Moc ráda funguju jako spojka... Himl, co je mi po nějakém ovladači? Ani nevím, že naši mají satelit! David se mi hořce bránil, že žádný ovladač neměl a nikam ho nedal. Tata si nedal říct, tak jsme spolu v podobném přátelském duchu ještě pár minut podebatovali. Ovladač se nakonec našel zapadlý mezi matracema na sedačce, kam ho vtipně už poněkolikáté umístil starší smyk od ségry.

Dneska jsem přišla z práce, uvařila si Coldrex, bo slivka do čaje došla a šla si bucnout. Za chvíli mě vzbudí rachot mobilu, tak se po něm natáhnu... TATA! Zamrazilo mě v zádech...

"Kurva, kde si? Co je s tebou?", huláká mi do ucha.

"NIC! Je mi blbě, tak spim!", zařvu pro změnu já.

"Cha, to si v podnapilém stavu či co?." nevěřím svým uším, jak se tata na druhé straně éteru řeže.

"Ne, jsem nachcípaná, tak ležim. Potřebuješ něco důležitého? Můžeš zavolat pozdějc?"

"Ne. Tak lež a sbírej skořápky od vajec, protože kury nesou, tak až mi ty křapky dovezeš, můžu ti pár vajec dát!".

No sláva. Tak takovou zásadní informaci, co nesnese odkladu, jsem v úterý v podvečer ani nečekala...

Můj zlatý tata. Neomalenec jeden, co ve vzteku používá hodně sprosté slova a trápí tím maminu - intelektuálku. Ale jinak je to dobrý člověk. A mám ho ráda. Jen tajně doufám, že nejsem ve všem po něm. Páč ksicht, ten po tatovi mám;-).