Za plesové víkendové radovánky jsem si vykoledovala parádní rýmu;).
Ples byl úžasný! Tentokrát jsem si hrobové boty vzala pouze na přesun, takže na provazy, šňůry ani rozštěpy a oštěpy nedošlo. Trapasy se žádné nekonaly, pokud nepočítám ten, když jsem se hnala rozdováděná jako první na parket se svým tanečníkem, že to všem natřu, páč tanec to je můj život (jsem si myslela), ovšem když ohlásili čaču, a všichni se hnali trdlovat fakt tenhle tanec, poklesla mi čelist Do tanečních jsem nikdy nechodila i sklopila jsem uši a zbaběle utekla;-). Ale nakonec jsem se to dokonce plesu stejně naučila. No Bóže, pár kroků! Pro nás, co ovládáme jinačí tance, jsou přece čača nebo džajv malé věci;-).
Panáků bylo té noci zřejmě dost. To jsem zřetelně pocítila nad ránem, kdy už mi ani ta čerstvě naučená čača nějak nešla a spíš než bych poskakovala já celá, tak mi skákal jenom obraz před očima. A chvilkama nešel ani obraz, ani zvuk;-). Cigarety, bleskovou rychlostí šlukované v holomrazu, mi už taky nějak přestaly chutnat.
Bylo načase jít domů.
S výhrou v kapse, národopisnou knihou Zahraj ně, hudečku (podle které se můžu příležitostně učit další tance do své sbírky, tentokrát valašské, jako například třasák a podobně, jistě to využiju!;-), s Radimem a jeho ségrou jsme ve štyry ráno vyrazili k domovu. A udeřily mrazy. Škoda, že cena, co ji Radimova ségra vyhrála, nebyla aktuálně skladem a výherce si pro ni musel dojet do nedalekého družstva. Šlo o vysoce kvalitní fůru hnoje z ekologického zemědělství. Hnůj vyvíjí teplo a toho rána šla rtuť teploměru ke 14 stupňům pod nulou, k teplotnímu diskomfortu se navíc přidružily moje hrobovky na nohách. Klopýtala jsem v nich se zaťatýma zubama, nohy mě bolely šíleně a fyzická bolest popřela heslo: a přece se točí. Jako hlava. Ti dva spěchali mrazivou nocí přede mnou domů a já za nima s kurvováním jak přikrčený špeh. Podařilo se mi tělo nastavit na pozici, v níž se bolest dala snést. Jinak bych ty křusky zula a hodila do škarpy a radši to domů přeběhla bosky.
Doma jsem upadla do bezvědomí na fotelku a už v devět hodin zulu jsem procitla. Když jsem se doštrachala do koupelny před zrcadlo, nějak jsem tu pani nepoznávala… kdyby mi řekla: pani, nekupite ryfle? Možná bych ten den na kšeft i přistoupila.
Jégr, hodně jégra, plus vodka kterými jsem se na plese prolívala, způsobily nejen na viditelných částech mého těla, ale rovněž v mých útrobách nebývalý nedělní poprask. Měla jsem pozvání na nedělní návštěvu s obědem a ten se zdál být velmi vážně ohrožen. Nakonec jsem se jaksi zmátořila a návštěvu vykonala, ale nejdřív se projevil spánkový deficit a já na ní docela trapně usnula a pak přišly ještě jiné útrapy, tentokrát provázené smrtelným potem a naprostým zoufalstvím.
Tak prý že co mě nezabije, to mě posílí. Tak nevím, ve kterém místě stupnice siloměru se nachází jégr, ale přírůstek životní síly po víkendu necítím. Navíc ta rýma, co mě sužuje, má kadenci ta-ta-ta;-) Vždycky jsem si myslela, že bylinné likéry a špiritus obecně jsou pro člověka dobré na zažívání a životní pohodu. Nejsou. Nebo já nejsem člověk.
Já už jim vůbec nevěřím!
Žádné komentáře:
Okomentovat