ŠATY DĚLAJ ČLOVĚKA

Učinila jsem dneska jedno zásadní poznání. A to, jak moc záleží na tom, co má člověk na sobě aktuálně navlečeného.

Ne, že by na tom záleželo zrovna mě. Takže jsem dneska poránu vyrazila do kolbenky v červených martenách, vykasaných kalhotách, černé bundě, šiltovce a s batohem. Hezky se mi kráčelo městem, které jsem viděla docela neostře díky jedné dioptrii a slunečním brýlím. Lidi se po mě ohlíželi, ale mě to bylo úplně jedno. Bylo mi prostě krásně.

A pak jsem vstoupila do drogérie Schlecker. Před ní seděly na lavičce nějaké podezřelé existence, z nichž jeden ke mě neomylně zamířil, páč nabyl jistoty, že ve mě potkal svého člověka. Skomíravým hlasem ale zato s pevnou nataženou rukou vznesl požadavek na 4 ibrišní koruny. Nabídla jsem mu stravenku. Rázem bylo po jistotě. Nad stravenkou ohrnul nos, tak jsem ji sbalila a odkráčela do toho krámu.

Službu zvanou bezpečnostní držel muž v důchodovém věku, navlečený do tesilových kalhot a košile z podobného materiálu a od chvíle, co jsem vstoupila do krámu, ze mě nespustil oko. Ostřížím zrakem sledoval každý můj pohyb a nenápadně (což byl však jen jeho dojem) se za mnou neustále plížil. Byl furt dva kroky za mnou. Natahoval krk, jestli náhodou do kapsy nestrkám zubní pastu za tři pětky, nebo zubní kartáček za dvacku. U dekorativní kosmetiky zpozorněl. Tady už šlo o víc. Zajímala jsem se totiž o mejkap za nějakých šest stovek. A taky jsem si ho dala do nákupního vozíku. Bachař zaujal výstražné postavení pouhý krok za mnou. Jednu dobu jsem měla fakt chuť mu udělat radost a něco čórnout, ať má strejda zadostiučinění, ale pak jsem si to rozmyslela, páč mi není zapotřebí dělat lidem radost na úkor vlastní ostudy:-).

Fronta před pokladnou se nešťastně kroutila a já si stoupla trošku bokem, tak nějak směrem k východu, že by si jeden fakt moh myslet, že čekám jen na vhodnou příležitost sebrat kramle i s pokupkami.

Chlap přiskočil, chytl můj vozík a smýknul s ním směrem na konec fronty.

"No co to děláte?" jsem se na něj výhrůžně podívala, ale v duchu jsem se musela chechtat.

"Tady budeš!" sdělil mi chlap s jízlivým šklebem.

"No, ale já už jsem byla skoro na řadě!", ohradila jsem se.

"Však vy mladí máte času dost," zasípal strážce pořádku, "ale kdoví, jestli máte na takové nákupy!" pronesl výhrůžně.

Chlap měl štěstí, že mě vychytal v dobrém rozmaru. To už jsem se smála přímo hurónsky.

"Pane, já mám času určitě míň, jak vy, nevím, jak jste na tom s penězma, ale s těma já problém momentálně nemám a na tyhle nákupy určitě mám," s úsměvem jsem mu před vyjeveným obličejem zamávala peněženkou, kde jsem měla náhodou několik tácků.

Neomlouval se. Asi měl pocit, že neměl za co. Odpouštím mu. Dělal jen svou práci. Ale blbě, nutno podotknout. Fialová kráva Milka mezi stračenama je proti němu břídil:-).

A příště, vážený, se dívejte radši na to, kdo se před váma skovává za sloup a ne na toho, kdo se před váma schválně producíruje, byť v hadrech, které na vás dělají špatný dojem:-).

Čágo.