MÉĎO, ZKLAMALS...

Ve středu mě poctil svou návštěvou sexydancer Péťa, tak jsme do pozdních hodin koukali na filmy a cpali se laskominama, spát jsem šla snad kolem jedné a když člověk vstává v šest, tak žádná velká spánková hitparáda:-(.

Pořádné kafe hned po ránu mě spravilo. Ještě jsem potřebovala nějaký čas na rekonvalescenci. Tak půl hodky, hodku..:-).Jenže v práci mi zase přidali... Nikoliv však peněz, ale zase jen povinností. Haldy papírů, telefon, vytrvale zvonící s frekvencí co 5 minut, zástupy lidí, kteří potřebovali něco zařídit zrovna v den, kdy jsem v kanclu sama a samozřejmě nezbytný chlap s klackem, kterému se u nás velmi zalíbilo a denně nás navštěvuje. Kvůli tomu všemu jsem neměla čas ani na ten zákonný půlhodinový oddech, natož na jídlo. Když mám hlad, jsem jak vlk. Ne, nevyju na bílý měsíc, ale zato na každého vrčím. Abych tomu předešla, zabarikádovala jsem se v kanclu a vyvěsila telefon. Štkala jsem nad svým osudem u ledničky, kde jsem hledala alespoň kousek něčeho poživatelného. Leč marně. Kolegyně v důchodovém věku, co si u nás v kanclu svého času vystavovala vlajky s nápisama "15. sjezd KSČ" a plakety s portrétem Lenina (ač své politické sklony neprojevuje, ale znám ji jen šest let, tak kdo ví, jak to s ní bylo:-), patrně ctí heslo "co je staré, je dobré" i v jiných oblastech. Páč kromě kelímku s vyschlou horčicí, půlky čehosi, co vzdáleně připomínalo mumifikovaný citrón a jogurtem s datem spotřeby 15. 12. 2006 se v ledničce nic nenacházelo.

S úderem páté jsem se vypotácela z kolbenky. Pádila jsem domů, hnána vidinou plné ledničky a těšící se, že se konečně pořádně nacpu. Rozrazím dveře do kvartýru - u nás Jana s Ejmy! Sedí u stolu a hodujou! Moje salámy! Moje sýry! Moje rohlíky! Zmizlo všechno... i ty slané brambůrky. Dejv je dobrý hostitel. Uvařil čaj a nabídl skrovné pohoštění. Akorát na mě se teda jaxi zapomnělo...

No nic. Co tě nezabije, to tě posílí, řekla jsem si a uvařila si hnusou polívku ze sáčku. A s odloženýma ženama jsme se rozhodly, že dnes bude kulturní zážitek. Pudeme do kina. Hraje se Medvídek. Onehdá jsem se na to chystala do Zlína, z toho sešlo, tak tentokrát mi neproklouzneš mezi prsty, mišánku:-).

Natěšená jsem vyrazila do kina. Bylo způlky plné, na to, že film byl tak proklamovaný, jsem čekala vyšší návštěvnost. No jo, osm pětek je osm pětek, řekla jsem si. Za divko se v půjčovně dá půlka a kouká celá famílie. Tak oni si počkají, však on, méďa, neuteče:-).

Film nestál za mnoho. Lépe řečeno, nestál za nic. Mám ráda Macháčka, Vilhelmovou, Trojana... ale v tomhle díle mě nepřesvědčil nikdo o ničem. Nebýt pár skvělých hlášek, bylo by fakt lepší pustit si v klidu domova Anděla na dovolené. To je aspoň záruka dobré zábavy.

Méďo, zklamals. Pro mě jsi klidně moh zůstat v nějakém hvozdu a necpat se do kina:-(.

BTW: Určitě mě tady někdo setře, že to byl kultovní snímek. Takže vám, komu se to líbilo, se předem omlouvám. Ale pro mě Hřebejk už ničím dalším nepřekonal Pelíšky...