ORIGINELNÍ PUGÉT

Měla jsem jet dnes k Silvě na nějakou dámskou jízdu, leč dámské jízdy mě v poslední době přestaly bavit a až na výjimky dávám přednost ryze kamarádské zábavě.

Už na mě šly chmury, že dnes rozšířím řady většiny obyvatel panelových domů a setrvám doma na fotelce s čoklovou, s odevzdaným výrazem ve tváři a špuntama v uších, abych neslyšela japonské odrhovačky, které si pořád pouští Dejv na kompu.

Jenže: znenadání jsem obdržela šifrovaný vzkaz, že dneska večer proběhne dobíjecí večer v neznámé nálevně, kam se musím bezpodmínečně dostavit, neb omluvou je mi pouze vlastní smrt. A to zas já můžu. Páč ranní slabost organismu, která způsobila neschopnost doštrachat se na své pracoviště, vzala zasvé s odbíjením poledne na kostelní věži a s následným běháním po květinářstích s Hanysem.

Ten sháněl žluté růže. Paní v třetím krámě mu udělala radost a někde zpod pultu jich vytáhla celý pugét. Hanys neskromně požadoval ampulku s výživou, aby kytky nelekly, než dojde k jejich předání obdarovávané osůbce. Paní také skromností nešetřila a vytáhla ampule, které, když se na stonky růží natáhly, silně připomínaly kravské vemeno o třech strucích:-).

Vypadalo to impozantně, jeden by se divil, jak na těch poupátkách vypučely vemínka! Tak Hanys, doufám, žes je z těch stvolů předtím stáhnul!:-).