BEZ ČTYŘ ROKŮ STOVKA

Jsme včera vyrazili s family dostavníkem do Orlové k tetouškovi. Oslavovala devadesáté šesté narozeniny.

Jak známo, většinou chodím ve free hadrech, ale na tuto zvláštní příležitost jsem se oblékla jak na veselku. Sukénka, halenka, vyčesané vlasy s čelenkou jak ze šedesátých let, lodičky, kabelečka.. osazenstvo dostavníku na mě zíralo vskutku překvapeně. Takhle mě málokdo zná.

Odžínované ségry se vzadu pochechtávaly, když jsem se v punčochách snažila narvat na místo za řidičem. Švagr má něco přes dva metry a tomu odpovídá potřebný prostor. Inu, nohy jsem poskládala pod sebe. Taklenc se rozhlížím a vidím, vedle mě semeniště třísek! Švagr vozil nějaké fošny a jaxi neměl čas to tam vyluxovat. Nadzvedla jsem se ze sedadla.. pode mnou to nevypadalo jinak. Rezignovaně jsem se do třísek uvelebila. Takže když jsme dorazili do Orlové, můj zadek vypadal, jako bych si sedla na ježka a navíc jsem měla v obou nohách mravence:-), takže jsem se z auta vypotácela téměř po čtyřech:-).

Nakvartýrovali jsme se k tetouškovi.

Zase ten smutek zašlých dnů a života, co tak rychle utíká... Mě, ač tam jezdím často, teta nepoznala vůbec a náš otec byl nazván manželem jedné ségry...

Po gratulacích jsme začali debatovat. Teta pro změnu oslovovala otce jako svého bratra Emila...

Ale pak se rozjasnilo a teta poznala i mě (moje chyba, že až tak pozdě, páč mě zná jenom v kšiltovce a s copem), našeho otce (což je její synovec) a dokonce si prohlídla pár fotek, co přivezla ségra. Zírala jsem na otce, jak roztál, většinou se doma chová jak zmrzlý luciper a tady se asi vrátil do svých dětských let. Vzpomínali s tetou na to, co je dávno pryč, mluvili "po jejich" a věchýtek teta se smála, až jsem se bála, že spadne ze židle...

A mě vždycky napadlo: kolikrát tam ještě pojedu, než to bude NAPOSLED? Kdy se ztratí ten poslední člověk, ve kterém je skryté celé moje dětství, které bylo jen TAM a pak nás z něho vyrvali a už to nikdy nebylo stejné...

Napadlo někdy někoho, že tak prostá věc, jako je přestěhování se v dětském věku na místo, kde nechcete být, může mít v nějakém ohledu drtivý dopad na dětskou duši? Já nad tím nikdy příliš nepřemýšlela, ale myslím, že dneska už tomu trochu rozumím...