NENÍ DO ČEHO BODNOUT

Venku je divná bouřka. Lije, žádný blesk ani hrom a pak najednou šupa, že čoklová se raději zašila do skříně, a já přemýšlím, jestli nemám vypnout komp:-(.

Jak už to tak vypadá, jedinou připomínkou léta je slunečnice, co jsem dostala od Hanyse k svátku. Je po létě. Ještě pár hezkých dnů a zase bude podzim. S ním přijdou klasické depky a že už je cejtím nedaleko. Už dneska jsem nějaká docela smutná.

Abych se náhodou nenechala zmást a nezačala se třeba z něčeho radovat, čoklová mi dnes zavile sežrala šunku, co jsem nechala neprozřetelně ležet po nákupu na stole a šla jsem věšet prádlo. Tam se mi podařilo převrátit kyblíček s kolíkama, a ty všechny se odebraly o patro níž. I když jsem je spěchala posbírat fakt křepce, co mi jen staré cukle dovolily, než jsem dospěla na místo, kde zaručeně padly, nebyl tam ani jeden. Jen jsem slyšela cvaknutí zavíraných dveří za zádama. No tak himl, tady si už někteří přilepšujou i kolíkama:-(. Sáhla jsem do železných zásob, prádlo pověsila - a za půl hodinky se přihnal přívalový déšť. Abych to šla zase sbírat, na to bych se mohla vybodnout. Jednou přestane lít a ono to uschne:-).

Dala jsem se do zvelebování příbytku. Na svátek jsem dostala epésní kapsář jakožto médium k ukládání různých hebel s háčkama, co se zavěsí na dveře. Měla jsem v plánu ho pověsit na koupelnové dveře. Zevnitř, samozřejmě. Ovšem, jak jsem zjistila, jediné místo, kam se to dá takhle umístit, jsou sice koupelnové dveře, leč z chodby. No prostě kult:-(. Tak jsem to tam zatím pověsila, páč úložného prostoru mám v kvartýře fakt málo a teď to tu vypadá jak v ofisu „ztráty a nálezy". Ještě, že je ten kapsář černý, prý bylo v úmyslu mě obdarovat exemplářem vyvedeným v dekoru „polní kvítí". Naštěstí už ho vyprodali:-).

Že bych se dala do šití? Pro dlouhé nudné večery tu mám pár let rozešitý nějaký polštářek... zamítá se. Při mém dnešním štěstí bych si spíš prošila prsty, než ušila knoflíkovou dírku.

Zajímalo by mě, co způsobuje, že má člověk někdy super den a jindy to stojí za dvě věci? Bez zjevné příčiny je tu najednou den, co by člověk nejraději prospal a probudil se do toho nového, krásného. To bych ráda zjistila. Páč takové dny, jako je ten dnešní, mě fakt neberou.