Dlouho jsem tu nepsala o Janě. Musím to rychle napravit.
Jana má nového borca:-). A on ji chce:-). Jenže ona jeho ne.
Když mi ho popisovala, nechtělo se mi věřit. Skoro ideál... movitý, hodný, šikovný, milý, inteligentní, něco málo po padesátce... zde výčet pozitiv končí. Objevilo se jedno zásadní nepřekonatelné negativum. Vzhled zámožného nápadníka. Především ji nepřesvědčily jeho posledních dva zuby v dutině ústní (prý nepřekonatelný strach ze zubařského křesla).
Včera byl pozván na chatu k Janě posekat celou zahradu. Ti všichni chlapci a chlapi, kteří tam byli před ním pozváni se stejným úmyslem, nakonec odešli po vykonání úplně jiných činností a zahrada proto vypadala pomalu už jak džungle:-). A bylo načase s tím něco udělat. Takže Josef přijel na bajku, jako vítané v batohu kilo naložených kuřecích stejků, a dal se do práce. Když jsem ho uviděla, musela jsem jí dát za pravdu. Tudy tedy opravdu ne... ale náhodou jsme se s ním pobavily. My čtyři ženské jsme řešily u stolu mužskou otázku a Josef měl poradní hlas. Když nastalo nějaké dilema, Šárka vyvalila:
„Je to tak Josef?"
A Josef kýval hlavou a pořád dokola opakoval:
„Jasné, ano ano, je to tak".
Jinak jsme se od něho nic nedozvěděly. Byl jako hrob. Do diskuze nijak nezasahoval, jen pobíhal kolem stolu a nabízel všem cigarety, kterých si do foroty vzal hned dvě krabky. A pořád se pochechtával svými téměř bezzubými ústy. Zapěli jsme pár písní, Ema, která dlouho nikde nebyla, chtěla dohnat resty, tak si mocně přihýbala červeného, takže byla dobře cinklá, a Na tu svatú Katerinu už nebyla schopna slov. Jen ve správných místech vykřikovala Hej! Hej!, hrozila pěstí a kymácela se na lavce tak, že hrozil pád pozadu do posečené trávy.
Při půlnoci jsme vytlačili bajky ze zahrady. Pořádné osvětlení neměl nikdo, jen já a Josef zadní blikačku. Přední světlo jsem ztratila dopoledne cestou k našim (Nechápu. Prostě tam bylo a když jsem k nim dojela, už tam nebylo...) Ema s Janou splývaly dokonale s tmou. Tak jsme vytvořili formaci a šlápli do pedálů. Zadní cestou, kde nikdo nejezdí ani nechodí. Ťukla jsem trošku do Emy, když jsem si nevšimla, kde končí její zadní kolo. Ona zase do Jany, ale jen malinko, takže nikomu se nic nestalo. Zato Josef se s přehledem vyhýbal všem nástrahám.
Brzo ho zase uvidíme. Jozífka. Bude Janě stavět kadibudku. Luxusní. Ta stará po naší poslední akci unaveně spočinula na boku chatky a opírá se o ni dodnes. Prý to je taky dílo Emy, ale nevim:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat