CO BUDE S ALIMENTAMA?

Dneska jsme měly v klubu odložených žen bojovou poradu. Ač nejsme ptáci, chystáme se 9. 7. odletět do teplých krajin k Sinimu do apartmánu.

Všechno by bylo óká. Jenže: jak na potvoru mi přišlo předvolání k soudu na 11. 7. kvůli mému návrhu na zvýšení výživného. Tatam je příslovečná lenost českého soudnictví. Malé rybky se řeší relativně rychle. Týden po podání je tu předvolání. Ráda bych se omluvila, ale nevím, jestli to půjde. Ex by se otevřela definitivně kudla v kapse, kdybych se nedostavila a nechala se třeba zastupovat právníkem. Ovšem vypekli mě. Chtějí po mě předložit nějaké doklady o výdajích na Dejva, o nichž jsem nepředpokládala, že bych je někomu předkládala k proplacení. Čili jsem je vyhodila. Velmi pravděpodobně ani žádné jiné neseženu. Předpis je patrně předpis. Jinak nechápu, že když žádám o zvýšení výživného z osmi stovek, je třeba vydokladovat, že je mladý skutečně potřebuje...

Navíc, mám reálnou obavu, že žádné zvýšení výživného se konat nebude. Páč je mi zřejmé, že moje příjmy budou minimálně jednou tak vysoké, jako příjmy ex, navíc on má další vyživovací povinnost. Jenže to by mělo být úplně fuk, ne? Nebo je to v našem státě tak, že čím víc se člověk snaží a čím víc vydělává, tím víc to dostane sežrat? Vyděláš dost, tak co bys, hergot, chtěla? Páč tohle po soudním přelíčení zcela jistě uslyším. Jenže, to dítě není jen moje. A ty prachy, co chci, nejsou už vůbec pro mě. Nechám se překvapit. Nebudu čekat, že mile. A když to dopadne dobře, budu moc ráda. Ono aby si někteří nemysleli, že péče o děcko začíná a končí při tom jednom aktu, předsunutém o 9 měsíců před dnem, kdy mimoušek vyleze na světlo světa:-).