DOVOLENÁ S JIRKOU P.

Tak jsme se ve čtyři ráno šťastně doštrachali z dovolené.  

V pondělí jsme vyrazily já, Jana a Ema do Chorvatska.

Plán zněl: v 9 zulu vyrážíme. Vyrazily jsme v půl jedenácté, páč Jana musela neodkladně řešit rodinné problémy a když už jsme teda byly na výpadovce, Jana zavýskla: jé, já si zapomněla čenžnout prachy! , takže jsme se musely vrátit. Na kraji Chorvatska jsme vyzvedli Sanyho a jeli s ním na Pag na apartmán. Už ty čtyři hodiny na dálnici se Jana se Sanym o něčem stále hádali. Tak to je něco na mě.  Nemám ráda problémy a nemám ráda, když musím být u řešení cizích problémů, po kterých je mi houby. Leč nebylo zbytí. Týden byl koncipován v tom smyslu, že my tři baby si užijem hezkou dovolenou a možná s náma bude kamarád Sany.

Tak k tomu tedy došlo. Forever together:-). Akorát že Jana, když Sanyho uviděla, byl konec dámské jízdy. Ucítila duševní zmatek a najednou ho zase chtěla (rozešli se před dvěma lety) a zároveň nechtěla. A co chtěl on? Asi to nevěděl stejně jako ona. Výsledkem bylo, že první dva dny se ti dva hádali, dva dny se to trochu urovnalo a poslední den před odjezdem už zase k fackám nebylo daleko.

A my s Emou se to snažily diplomaticky urovnat. Takže to byl kvalitní odpočinek pro mou zchátralou duši. Páč vědoma si toho, že jsem odkázána na Janu jak s bydlením, tak s dopravou zpět, nebylo žádoucí se sebrat a táhnout zpátky, k čemuž jsem měla několikrát neskonale velkou chuť.

A taky v jiných ohledech se zadařilo. Hned první den na pláži jsem si sedla v černé sukni do zodpovědně cizíma zubama zpracované žvýkačky. Na džínovou sukni jsem si vylila víno. Na bílé kraťasy žlutý opalovací olej. Abych v tom nebyla sama, Janě rupla při nastupování do auta sukně na zadku. A Emě se podařilo vykecnout na bílé šaty kečup.

No a ty světlé chvilky? To bylo krásné moře, krásné pláže, moje opálení (to jsem ani nečekala:-), večery pod lampou, grilované stejky k sežrání, červené víno, pražené kalamari, a taky diskotéky... a Paroubek!

No fakt. Měla jsem ctitele. První večer jsme šli na diskotéku a tam byl On.  Jako Paroubkův rodný bratr:-). Poznávací znamení - bradavice na líci.

Seděl sám u baru a pokukoval a nám třem ženským objednal víno. Zaměřil se však konkrétně na mě. Měla jsem neblahé tušení, že si to vyžeru. Pořád na mě koukal a ukazoval, že jsem mu zlomila srdce. Přiblble jsem se usmívala a zamítavě kroutila hlavou. Ty dvě ženské se mi chytře vypařily na lov vzhlednějších objektů a já s ním osiřela. Ke své hrůze jsem zjistila, že je docela problém se týpka zbavit. Lákal mě do své kuče, sliboval modré z nebe a hodnotné dary. Protože jsem chtěla jít na apartmán, vyšel ven se mnou a nenápadně mé kroky směroval svým směrem... zachránily mě kámošky,  co se náhle zase objevily. Paroubek dostal od Jany, která nejde pro ránu daleko:-), vynadáno a tvářil se jak zpráskaný pes. Nebyl to však žádný pažbový zařezávač, nýbrž místní policajt ve chvíli volna, daleko od svých, daleko od domova:-). Po tomto zjištění jsme si dali sbohem a já Paroubka pustila z hlavy.

Druhý den jdeme takhle na špacír, a abych se vyhnula náhodnému opětovnému setkání, místo sexy šatů jsem si oblíkla maskáče a brigadýrku. Nikdo si mě ani nevšim. Najednou však u nás zastavilo projíždějící policejní auto a z něho se vysoukal On. Teda, já ho nepoznala, páč blbě vidím a navíc, byl ve služebním mundúru. A zamířil neomylně ke mně a cvrnknul mi do šiltu:-). A další den, když jsem se vracela s Emou z nákupu, mi někdo klepe na rameno - Paroubek! No, himl, to město bylo fakt moc malé. Ale když už jsme se potkali, tak jsme se dali do řeči. Já mu objasnila, že na dovolené fakt žádného chlapa nehledám a on se s tím smířil. Páč večer nás všechny ještě pozval na diskotéku, kde všechno platil. Ale stejně si neodpustil, když jsme se loučili, mi připomenout, že jsem mu zlomila srdce a kdybych jen trochu chtěla, tak by mi koupil cokoliv bych si přála. Jenže já si přála už jen vypadnout:-).

No, tak nakonec z něho vylezl docela sympatický chlap. Teda, až na to, že Paroubek ANI NÁHODOU není můj typ:-).