... když jsi skládal Vltavu, tak jsi to měl všechno hezky v oku. A v srdci.
Když tak obdivuju Johnyho Deppa coby piráta z Karibiku, příliš jsem neváhala, když jsem dostala nabídku stát se účastníkem vodáckého kurzu:-). Přiblížím se svému idolu a navíc si udělám pořádek v hlavě a v životě:-).
Protože jsem na vodák jela poprvé, nějak jsem si pozapomněla sbalit ty správné vodácké věci:-). Šla jsem spát ve dvě v noci a vstávala v sobotu v půl šesté, do tašky naházela pár hebel, držíc se hesla, že pláštěnka je na vodák zbytečná, bunda stačí moderní ve vojenském stylu, z bavlny, jedno triko s dlouhým rukávem postačí, na vodu pojedu nikoliv v plavkách, nebo kraťasách, nýbrž v bavlněné sukni a mobil dobitý na půlku mi hravě bude fungovat pět dnů bez dalšího dobití.
Páč mám za sebou pár junáckých výletů, nepřekvapilo mě, že admiralita kurzu ihned po nastartování autobusu začala vytahovat z batohů různé druhy alkoholických nápojů, lišácky zamaskovaných v pet lahvích s kofolou. Piva byly povolené, řidič jich měl na prodej celé baterie. Dokodrcali jsme se tam, kde se pasou koně, teda do Třeboně. Tam na místním rybníku byl základní vodácký nácvik. Měla jsem se ho zúčastnit, jenže jsem byla ve druhé skupině, čekající, až ta první donacvičuje a prostoj jsme si krátili v nálevně, kde nás zastihl přívalový déšť a mohutná bouřka. Moudře jsme usoudili, že druhá skupina si prostě toho dne zacházení s loděma nenacvičí a objednali si další piva.
Nocleh byl ve vodáckém kempu. Rozbila jsem svůj stan na velbloudích hrbech, tak jsem na vlastní záda poznala tvrdost české země. Poprvé na vodě jsem se sice moc nevycajchnovala, ale necvakli jsme se na žádném ze tří jezů, zásluhou zkušeného zadáka. Mimochodem, v žádné sukni jsem nejela, zachránila mě kámoška s ibrišníma elasťákama a plavkama:-). Večer táboráček plápolal a já se brzo odebrala do své maličké napodobeniny stanu. Ve čtyři ráno mě vzbudila soukromá povodeň. Ranní liják mi dokonale promočil stánek, spacák a všechny hebla, co jsem ve stanu měla. Těžko hledat útočiště ve čtyři ráno, ale po obchůzce kempu bez pláštěnky, kterou jsem považovala za zbytečnost, jsem mokrá do poslední nitky našla jeden kultovní stan se dvěma cimrama a předsíňkou. Obsazená byla jen jedna cimra. Nejdřív jsem koketovala s myšlenkou přeparkovat můj stánek do té předsíňky, ale nakonec jsem sebrala jen promočené vybavení a nastěhovala se do volné cimry. Soused za plachtou řezal dřevo zodpovědně, tak si ani nevšiml, že vzal na byt podnájemníka. V pět ráno za mnou přišla za mnou ještě podobně postižená kámoška s litrem vína... ten den bylo na vodě veselo.
Dvě další noci se naštěstí spalo v ubytovně. První noc jsem byla po 30 kilometrech pádlování jak čuník po těch několika ranách vedle a usnula ihned. Druhou noc však, kdy jsem zastávkovala a místo vody šla na celý den do města, mé spaní bylo chatrné. Ve tři ráno se mi zdál sen, že pluju na bárce kolem papíren ve Větřní, kde je děsný rachot, hrůzou jsem se vzbudila a zjistila, že ten rachot se mi nezdál. Všech sedm chlapů poctivě řezalo... už jsem neusnula...
Ale byl to fajn výlet. Všechny zážitky tu líčit nemůžu, páč by to nikdo tak dlouhé nečetl.
Teda v kostce: Naučila jsem se základně fungovat na lodi. Jako jediná jsem se neopálila. Dva dny jsem sháněla dobrou duši, která mi půjčí nabíječku na můj totálně zesnulý telefon. Nakonec jsem si ji musela koupit. Celý kurz byl protknut nepřetržitým doplňováním hladiny alkoholu. Domů jsem se vrátila jak bezďák. Špinavá a zchvácená. Utratila jsem tři tácky a nevím, za co. Ale bylo to nádherných pět dní v přírodě, kam se určitě ráda vrátím. Akorát si vyberu k tomu nějaké jiné kamarády:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat