ŽE BY LABUTÍ PÍSEŇ KLUBU ODLOŽENÝCH ŽEN?

Jednou to přijít muselo.

Klub odložených žen, šlapající jako hodinky bezmála dva roky, se nám začíná pomalu ale jistě hroutit.

• Šárka to myslí fakt vážně a na podzim míří za hlasem svého srdce do Peru.
• Marie má novou lásku, dvakrát rozvedený borec (stejně jako ona), prý je to přímý zásah do srdce a snad navždy.
• Ema je typ ženské, která sama být prostě neumí. Do klubu se dostala víceméně shodou náhod. S navazování nového vztahu zatím váhá. Důvody jsou patřičné:-). Po zkušenostech se svým rytířem rychlých pěstí a kamenného srdce, kterého pojala před časem za chotě z velké lásky jí přibylo pár jizev. Modřiny už se jí naštěstí nedělají. Ema je momentálně v rozvodovém řízení.
• Jana se nabažila všech mladých frantíků. Chce někoho milovat a být milována. V kurzu je muž adekvátního věku. Zatím se však neobjevil žádný. Vyjma bezzubého Josefa, ale tam už snad proběhla mezi Janou a jím výměna názorů na téma "co si kdo od života slibuje".

A já? Já teda uvidím:-). Ale řekla bych, že nastal Čas změn...

Včera jsem měla dlouhý telefonát a komunikační partner se velmi divil, jak můžu být spokojená, coby odložená, nebo lépe odkládaná žena. Jsem. Nebo spíš - byla jsem...

V podstatě má člověk vždycky dvě možnosti. Změnit to, co se změnit dá, nebo se přizpůsobit situaci. Zvykla jsem si na svůj život. Na věčné hledání ideálu, hodně zklamání a otřískané lokty. Přizpůsobila se tomu, co mi ubližovalo. A teď to chci změnit. Vlastně - už jsem to změnila. Takže zase to bude o přizpůsobování se něčemu jinému. Někomu jinému. Přesto to chci zkusit. On ten osamělý život  s partou kamarádek má něco do sebe, ale když přijde na lámání chleba, většinou se ve sračkách koupete sami:-(.