JAK JSEM ZAS JEDNOU NEODOLALA

Sobota nadešla a je tu velký den. Řádně jsem se na to připravila.

Včera jsem kupovala ředitelovi zákusky ke kafíčku, aby měl shovívavý pohled, až přijde ke mně probírat ekonomickou situaci na konci roku a náhodou jsem zabrousila do vedlejšího krámu, kde prodávají hadry a taky plesové šaty. Že se mrknu,  co letos frčí. No kuš. Na věšáku visely samé nádherné kousky, ne jako to, co se mi od loňska houpe v šatníku. Tak nějak jsem mi přišlo, že budu jak chudá příbuzná u toho VIP stolu. Tak že si aspoň něco zkusím, jak bych v tom vypadala.

Paní jsem svěřila do úschovy krabičku se zákuskami a ona mi za to ochotně nanosila ramínka se šatama. Bylo jich asi patnáct. Postupně jsem je na sebe navlíkala a postupně se v duchu radovala. Žádné z nich mi nesedly a došlo mi, že ty, co mám doma, jsou vlastně luxus! Nejen že jsou hezké, ale musím se pochválit, ehm, vypadám v nich dobře. Ještě poslední kousek jsem na sebe narvala.. nebesa! V těch jsem vypadala jak Žeňa ze Želar!

„Ukažte se.. jé.. tak ty vám ale sluší!" Spráskla ruce prodavačka.

„Jo? To myslíte vážně?" Nevěřícně jsem se dívala na neznámé tvary svého těla.

„No... tak trošku vypadáte jako selka...."

Šaty jsem bábě vrátila a měla jsem k odchodu. Paní však potřebovala toho dne kšeft;-)

„Haló, počkejte, ještě tu máme jedny na panence vystavené! Sice nevím, kolik stojí, ale jsou krásné!", běžela za mnou k východu.

Otočila jsem se. Bohužel, měla pravdu.  Na oprýskané figuríně bez hlavy byly natáhnuté nádherné černé šaty empírového střihu a dokonalé délky s aplikacemi, dozdobené saténovou mašlí. Šla jsem si je zkusit.

A byla jsem ztracená, protože šaty byly prostě nádherné! I na mě. No. Tož tak;-). Cena, která byla do té doby utajena, byla odtajněna, trošku mě překvapila, páč jsem čekala míň, ale za tu krásu... Zaplatila jsem penězma, co jsem si vzala na vánoční dárky. Asi budu dávat po vzoru jiných kusy paragonu;-).