pondělí 10. listopadu 2008

KOLIK HUSIČEK ASI DOPLAVALO?

Známí mě v sobotu vytáhli na husí hody v jednom místním poměrně luxusním hotelu.

Těšila jsem se na příjemný večer, strávený u cimbálu, se džbánkem dobrého vína. Sotva jsme dorazili do hotelu, bylo jasné, že plán na pohodový večer u cimbálu je zhacen. U vchodu nás úslužně vítal majitel restaurace a letmý pohled do salónu nepřipouštěl pochyb, že se jedná o pěknou snobárnu. Pár známých tváří, podnikatelé, právníci a doktoři s vyparáděnýma paničkama.

Třeba to bude dobré... utěšovala jsem se, když nás majitel uvedl do salónku, který byl původně snad šatna, páč tam hudbu nebylo ani slyšet, zato tam bylo přítmí. Jediný pohled, vržený do jídelního lístku, ve mně vzbudil jistotu. Dobře už bylo. Můj plán na džbánek vína nevyšel, páč v kabelce se mi smutně krčila dvoustovka a to by to bylo akorát na ten jeden džbánek a pak už nic. Pivo měli jen dvanáctku, kterou nepiju, páč má na můj vkus moc hořčiny a na jídlo husička stokrát jinak od 300 Kč výš. Kromě toho, že jsem se pro husí hodokvas finančně nevybavila, nemám ráda tyto pernaté ptáky na talíři a už vůbec ne v devět večer. Noh, co trčely ze zelí, kolem našeho stolu prosvištělo nepočítaně a když jsem se už na to nemohla dívat, přidala jsem se ke zbytku stolu a postupně jsme se poměřili s několika lahvemi vynikajícího svatomartinského. Stejným tempem zřejmě pokračovali všichni hosté, takže dochtoři judr i mudr brzo pěli z plného hrdla a pár paniček se dokonce osmělilo vylézt na parket a zatancovat si čardáš;-).

To už se mi líbilo, páč začalo být veselo. Cimbálista třískal do cimbálu, huslista vrzal na skřipky a nikomu se nechtělo domů. Teda... skoro nikomu. Krákorali jsme, sice falešně, zato s radostí. Bohužel, můj doprovod právě ve chvíli mého bláhového štěstí nabyl dojmu, že je třeba jít domů. Cesta byla suchá, místy mokrá... to si pletu. Bylo to jinak. Suchá byla diskuse. Cesta byla mokrá a místy ještě mokřejší.

Včera jsem koutkem oka zahlédla film Muži v černém. Zrovna tam někdo říkal: lidi jsou smutní, protože prší.

Ne, prší, protože ty jsi smutná.

A té noci pršelo hodně.  

2 komentáře:

  1. Nezoufej, bude líp!
    Nevím proč mi to připomnělo strýčka Pepina: \"...a jak se ti zubaři ožrali, tak si vytrhali přední zuby!\" Asi kvůli tomu čardáši těch paniček:)

    OdpovědětVymazat