HODINA VELKÉHO TRESTU SE PŘIBLÍŽILA

Minulý týden se do kolbenky nahlásilo půl tuctu kontrolorů. Pche. Hodila jsem to za hlavu, páč nepříjemné věci řeším zásadně ve fázi vysoké hořlavosti, ale když kanclem prolítl holtport několika dobrých duší se šklebem na rtu, pantomimicky napodobujíc cosi, jako klepeta na rukách, začala se svírat prdel i mě. Přiznala jsem si sebekriticky, že i já bych se na kontrolu měla nějak připravit.

Víkend byl totálně zabitý, páč jsem ho celý včetně pondělního svátku věnovala drahé kolbence. Ve středu byly konečně všechny papíry, výkazy a tabulky vzorně nachystané. Byl čas na zasloužený odpočinek, aspoň do doby, než se objeví vrtal, který do těch papírů poleze, a objeví tam něco nepatřičného či nejasného. Když už se tedy zdálo, že víc už pro zdar věci udělat nelze, zvolnila jsem pracovní tempo. To jsem asi neměla dělat. Tu noc předtím se mi zdály takové divné sny a taky jsem si vyložila karty. Tam bylo jasně vidět, že se na mě něco žene. Páč dobré karty aby člověk pohledal. Ovšem závěr situace byl překvapivě příznivý, tak jsem si teda řekla, dobře tak. A takhle po ránu ve čtvrtek telefon....

Že jsem ho vůbec brala! Další kontrola, tentokrát na ten můj šolich vyučovací a že si mě páni kontroloři vybrali jako jednu z osob, jejíž vyučovací hodinu navštíví. Ve škole je 40 učitelů, co učí spousty let, u kterých nikdy žádná inspekce nebyla a oni si vyberou mě. No ovšem, ne že bych to nečekala. Ty karty a instikt mi to řekly dávno předtím;-). Radost veliká žádná, chřipák jak hrom a do toho další informace, že přijde hlavní inspektorka, která si potrpí na moderní vyučovací metody. Hodina velkého trestu se přiblížila;-). Moderní vyučovací metody znám pouze teoreticky, páč ve vyučování na to jaksi není čas, takže jsem musela pěkně za klekání navštívit kolegyni, aby mi nastínila nějakou vhodnou jednoduchou metodu, kterou bych zaujala jak moje maturanty, tak tu pani, co nás navštíví. A stříhaly jsme barevné lístečky a vymýšlely týmovou práci studentů. A cíl hodiny. Páč cílem nemůže být třeba to, že žáci budou obeznámeni se školami managementu a budou znát jejich hlavní charakteristiky a představitele. oni to všechno musí OBJASNIT nebo DEFINOVAT. Nebo něco podobného. Marně si vzpomínám, esli to bylo i za nás..

Hodina byla v pohodě. Brali jsme národní hospodářství. Děcka spolupracovaly, jak nikdy a týmová práce se jim evidentně líbila. Paní inspektorka, která byla taky nachcípaná, chválila ostošest, až jsem se pýřila, akorát jednu věc mi vytkla a to, že mluvím trošku rychle a tak nějak jak od Ostravy...;-). Včera ve 13.10 ze mě spadl obrovský šutr... Ne však nadlouho.

V noci se vrátil a usadil se mi na hruď. Kašel měl, zdá se, nabito hodně ostrýma, spánek přišel vetchý a od tří ráno odešel bez rozloučení;-). Zjistila jsem, že jsem během noci skoro přišla o řeč. Teda hlas. Nejspíš díky včerejšímu heroickému výkonu před publikem;-). Ráno jsem vyrazila k doktorce pro antibiotika, odmítla neschopenku a doufám, že se to přes víkend vykurýruje. Momentálně to ovšem vypadá, že jsem dočista oněměla. Byl tu za mnou jeden klučík a chtěl po mě peníze za zboží. Chtěla jsem mu něco říct, na něco se zeptat, tak jsem se k němu nahnula, že mu to pošeptám a on to samozřejmě nepochopil, uhýbal a hleděl na mě jak na blázna. A to jsem mu chtěla pošeptat, že nemůžu mluvit! Možná měl strach z konspirace;-). Ale už ze mě nejde ani ten šepot. Na kus papíru jsem si teda radši napsala: NEMLUVÍM! ŠEPTÁM! a ten jsem si pověsila na dveře.

Do telefonu sípu jak úchylák, co obtěžuje ženy, takže sama radši nikam nevolám a když někdo zavolá mě, tak po mém šeplavém "prosim", páč na víc se fakt dneska nezmůžu, je na druhém konci chvíli ticho a pak nejisté "... to si ty, jo?". A následuje hurónský smích... No jo. Báječně se všichni baví... kromě mě teda:-(.

A teď mi to docvaklo s tím trestem: Jsem prý moc ukecaná. Až příliš. Takže hodina velkého trestu se příblížila a už i odbila. Dneska ve 3 ráno;-).