RADOST AŽ NA KOST

Měsíc jsem téměř denně setrvávala v kolbence od 7 do 17,30 až 18 hodin včetně půlhodinové přestávky, doma zapadla do papírů a vytáhly mě z nich maximálně večerní zprávy v televizi, případně nějaká fyziologická potřeba. Navzdory nečekané píli jsem na výplatní pásce za předchozí měsíc neshledala žádný výrazný příbytek oběživa, zato mi nebývale přibyly body pro rozvoj psychosomatických poruch. Po tomto neblahém zjištění jsem se rozhodla na čas rezignovat;-).

Budu zas chodit do hospody mezi normální lidi. A taky občas do kina. Večer budu koukat na blbé pořady, nebo si pustím film. A budu se válet na fotelce, tak, jak kdysi. A budu si dělat radost, jakože si třeba něco nového pěkného koupím. A začala jsem hned včera.

Z té přemíry lejster a čumění do kompu mě nějak zeslábly oči. Brýle mám nosit už 4 roky, ale nějak na to kašlu, vemu si je jen občas, když vidím fakt mizerně. Dioptrie - 1,5 - zanedbatelná oční vada pro někoho, kdo měl 25 let -6,5 a pak podstoupil laserovou operaci očí s výsledkem 0. Pár let to vydrželo, teď se mi to trochu vrací a v  posledních dnech nabrala oční vada nebývalou sílu k útoku;-). Když už nepoznávám sousedy na ulici, to už asi budu muset chodit s brýlama... Naštěstí pryč je doba příšerných umělohmotných kober,  pomalu větších jak hlava sama a na trhu si můžu vybrat, co se mi zlíbí. No, co se mi zlíbí...včera jsem se rozhodla, že si koupím nové brýle a obzvlášť se mi líbily jedny černé obroučky, vysoce elegantní, no krása nesmírná. Ovšem, jen do doby, než jsem mrkla na cenovku. Čtrnáct tisíc....za brýle, které stejně časem skončí v pouzdérku, páč doufám, že se mi ty oči zlepší, zbytečně drahý špás. Tak jsem se dívala na jiné... taky černé. Tak ty by se mi fakt šikly... už jsem si je chtěla koupit, ale paní mě přemluvila, že je to velmi podobné tomu, co mám aktuálně na nose... ale zato!

„Něco pro vás mám!", mrkla na mě a vytasila se s fialovýma brýlema sice krásného tvaru, leč nenositelné barvy, „je to neotřelé a sluší vám moc! Všichni na vás budou koukat!"

Hm... koukala jsem na sebe v zrcadle... moc pěkné... připadala jsem si jak mimozemšťan..."to je sice pěkné, ale o to zrovna nestojím a stejně bych v tom nikam nešla", sundala jsem si fialový hnus z obličeje.

„Ne? Tak to je fakt zbytečné... tak červené!"

„Nechci, červenou nenosím. Chci černou!"

„Ale jděte! Taková mladá, proč černou?", divila se paní.

„Protože žádnou jinou barvu skoro nenosím, tak proto."

„Tak zelené! Ne? Modré! Kovové! Cihlové! Hnědé!" paní skákala jak péro z gauča a mě už ta přehlídka barevných brýlí nebavila. Poděkovala jsem paní za ochotu a už jsem byla na odchodu, když mi do oka padly jedny echt parádní obruby, nenápadné mezi všema těma barvama... jak jinak, než černé, zato s několika pruhama.... A jenom za tácek!

Takže paní nakonec kšeft udělala a obě dvě jsme spokojené. Teda, já budu až za týden, páč přesně tolik bude trvat, než si je odnesu domů.  

A dneska jdu do té knajpy:-D.

Tak najsos dejos, amigos!