Dneska jsem opět opustila kolbenku těsně před šestou, ale v dobrém rozmaru, páč jsem konečně dohnala nějaké resty a navíc jsem si výjimečně dopřála i povinnou pracovní přestávku. V jejím průběhu jsem sháněla boty na další lekce společenského tance.
Mno. Trošku jsem se rozjela, když už si na nás cení zuby hospodářská krize, je třeba utratit, co na účtu zbývá;-). Nejdříve jsem šla k Baťovi. Total decline. Nebylo tam vůbec nic, co by se hodilo nosit, natož aby se v tom dalo tančit. Tak jsem proběhla několik krámů s botama, spíš teda krámů s krámama a nikde nic. Už jsem chtěla sfouknout kolty, když se na mě asi v pátém obchodě konečně usmálo štěstí a koupila jsem si tam boty hned dvoje a k tomu ještě kabelku. Dvoje proto, že ty jedny jsou luxusní, fest krásné, bílé taneční střevíce, jenže na podpatku výrobce nešetřil, takže myslím, že dvě hodky v nich strávím a pak mě ze sálu vynesou, případně vyvezou. Takže proto ty druhé, černé, nižší, výrazně pohodlnější, ve kterých budu provozovat ten nácvik. Počítám, že je při něm trošku odrbu, páč z minula vím, že noha sem, noha tam, vlastní nebo cizí - pro některé adepty je rozdíl mezi cizím a vlastním majetkem španělská vesnice. A ty bělouše si schovám pro začátek plesové sezóny, až mi nebude tak výrazně hrozit společenské faux pass.
Nastal čas stáhnutí kalhot - brod je už nadohled. První ples je už na konci listopadu!
Kdyby tě tak chudák Tomáš Baťa slyšel.. Total diklajn prý:)
OdpovědětVymazat